RECENZE: Procitnutí

Autor: Lisa McMann
Série: Lovkyně snů
Díl: první
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 216
:Anotace: Janie Hannagan je Lovkyně snů. Dokáže skutečně prožívat sny jiných lidí a obnažit je až na kost. Lisa McMann je autorka paranormálních romancí pro teenagery, plných lásky a mystiky.
Ve spánku a ve svých snech jsme všichni bezbranní. Sny zhušťují touhy i strach a po procitnutí o nich nic nevíme. Sedmnáctiletá Janie se dokáže dostat do snů jiných lidí a sledovat, co se děje ve spících myslích. Od svých osmi let už viděla tolik lidí, kteří ve snech létali, v hrůze padali nekontrolovatelným volným pádem, i jejich zjevených tajemství. Viděla předtuchy, děsivé vzpomínky a sexem poblázněné představy. Janie už poznala dost fantazií, aby jí vystačily na zbytek života. 
Nikomu o tom nemůže říct, protože tohle by jí nikdo nevěřil, nebo by si o ní myslel, že je blázen. Žije na okraji společnosti se svým darem i prokletím, které ani nemůže ovládat. Až přijde ta chvíle, kdy se Janie propadne do noční můry chladné jako hrobka a mrazivé až na kost. Poprvé je svědkem zhroucené duše a narušené psychiky. A nemůže uniknout…

Kniha byla velmi čtivá. A i když byla psána v deníkových zápiscích, nevadilo mi to. Podání bylo sice ze začátku trochu divné, ale pak se to zlepšilo. Po chvilce jsem už to ani nevnímala. Jedno z velkých plus knihy jsou její písmena. Ne, že by musela být tak velká, ale je dobře, že nejsou úplně malinká, což začíná být nepěkný trend. 

Nejvíce mě na téhle knize zaujal nápad s pronikáním do snů druhých lidí a zajímalo mě jak to autorka zpracuje. Není to právě téma, které uvidíte v každém románu na poličce v knihkupectví. A ačkoli kniha mohla být ještě lepší, zase tak špatná nebyla. Bylo tam pár věcí, které mi vadily - velký zmatek v příběhu.

Nejdřív něco bylo takhle a pak zase jinak. Dále mi tam i chyběly trochu víc rozvinuté vztahy mezi postavami. Chyběl mi tam i pořádnější děj. Ano, sice to bylo čtivé plynulé .. bohužel ale taky malinko o ničem. 

Hlavní postava Janie je mi celkem sympatická. Už od doby svých 7 let se propadá lidem do snů. Je to zcela nekontrolované. Stačí, když někdo usne v její blízkosti a v tu ránu už spí taky a je v jejich snu.

A teď k jménu Cabel... co vám to připomíná? Mně rozhodně kabel. Ještě tam akorát stačilo dát věty typu:
Cabel zakopl o kabel .. Cabel hledal kabel, Cabel našel kabel mezi kabely a pak mu někdo řekl Cabele, co tvůj kabel?.. to už by se mnou opravdu seklo. Poté jsem si na to sice trochu zvykla, ale pořád se nad tím musím pozastavovat a toho se jen tak nezbavím.
  

I tak si ale myslím, že se kniha povedla, i přesto, že má chybky. Pokud si chcete přečíst něco oddechového na pár hodin, sáhněte po téhle knize a nebudete litovat.

HODNOCENÍ: