RECENZE: Delirium

Autor: Lauren Oliver

Překlad: Romana Bičíková

Série: Delirium

Díl: první

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2012

:Anotace:

Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný...

Kdyby láska byla nemoc, nechali byste se vyléčit?

---

Občas mám pocit, že když se jen tak díváte, jen tak bez hnutí sedíte a necháte svět, aby před vámi prostě jenom existoval - přísahala bych, že v tu chvíli se čas na zlomek vteřiny zastaví a svět se přestane otáčet. Jen na zlomek vteřiny. A kdybyste našli způsob, jak v něm zůstat, mohli byste žít navždy.

Knihu jsem si koupila v lednu. Dlouho předtím jsem ji chtěla, ale bohužel u nás nebyla. Když ji tam měli, jen tak položenou na dřevěné poličce mezi ostatními, myslela jsem , že je to snad sen. Zářila na mě už z dálky. 

A jak už asi víte .. mám ji. Ano, velice překvapivý konec.

Děj byl dobrý. Stejně tak nápad. Na začátku jsem to moc nechápala, už jsem se i začínala divit, jak to, že ta kniha má tolik stránek. Ale abych vám to vysvětlila .. asi někdy u 27 strany, šla na léčbu. Po prvních padesáti stránkách se to ale začalo rozvíjet. Už se tam něco dělo. Pak mě to už nepustilo. A ten konec .. nádherný a nečekaný. To hlavně. Jak to mohla dopustit? Vážně jsem myslela, že to nezvládnu. Taky proto konečně chci mít druhý díl. Sakra, já to asi nevydržím. Ještě, že mám tolik nerozečtených knih. A to jsem to četla déle než před měsícem.. no nic. 

Postavy? Lenu, Alexe a Hannu jsem si oblíbila. Lenu jsem měla ráda už od začátku. Vždycky jsem byla plachá, bála jsem se, že řeknu nebo udělám něco špatně. Byla taková "roztomilá".

Na pozorovací plošině stojí kluk, sleduje chaos pod sebou a směje se. Alex .. to je zase zlatíčko. A jaké vynalézavé. To se jen tak nevidí. Má zlatohnědé vlasy jako listí, když se na podzim začíná zabarvovat, a medové oči. Toho si oblíbíte hned. Hanna je Lenin pravý opak. Vždycky byla jiná než ostatni - upřímnější, nezávislejší, nebojácnější.

Ale aby jen nechválila .. kniha mi místy přišla někde až moc detailová. Ale jen proto, že to nebylo všude, jí to odpustím. A dále? Vážně nevím, co ji vytknout až na tohle. Fakt nevím. Moc se mi líbila.

" Jak miluji tě? Řeknu ti, jak asi."  

Hodnocení:

RECENZE: Chvíle před koncem

Autor: Lauren Oliver

Překlad: Veronika Volhejnová

Počet stran: 384

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2011

:Anotace:

Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili? Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona – od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života. Místo toho se ukáže, že je to den poslední…

---

Knížku už mám doma poměrně dlouho. Když jsem se ji rozhodla koupit, zaujala mě hlavně její anotace. Viděli už jste totiž někdy podobnou? Já teda ne. A proto jsem jí prostě musela mít. Jak jinak.

"Říká se, že těsně předtím, než člověk umře, proletí mu před očima celý život, ale pro mě to tedy neplatilo"

Je to jedna z těch knih nad kterými se po dočtení zamyslíte. Které vás nutí přemýšlet. Co, kdyby se to stalo vám? Co by jste dělali? A přesně tyhle otázky jsem si položila. Ale ten konec knihy .. vůbec jsem to nečekala, ale to taky nic z toho, co bylo v knížce. Naprosto odlišná než jak jsem si jí představovala, ale v dobrém a to hodně :) Knížka mě vážně překvapila.

Děj se mi hodně líbíl a taky navazoval na předešlé události. Všechno do sebe krásně zapadalo.

Postavy? Myslím, že stačí zmínit jednu .. 
"Je to rudé, je to bílé, je to divné, co je to? Sam Kingstonová!"

Tak tahle holka mi ze začátku připadala jako jedna z těch "slepic" ( s prominutím ). Ale postupem času pořád dospívala. Začala si uvědomovat, že až tak dokonalý její život není. Měnila svoje hodnoty a nakonec se z ní stala úplně jiná Sam .. no, ale až tak jiná asi ne. Předtím samu sebe potlačovala a dělala ze sebe někoho jiného. Teď s tím přestala. 

Knížka byla čtivá a jak, už jsem řekla i k zamyšlení, ale i přesto si myslím, že i když z této knihy nespadnete úplně na zadek, tak je to pořád lepší než normální průměrná kniha, kterou si stojí za to přečíst.

" Nikdy není moc pozdě "

Takže pokud děláte ty samé chyby jako Sam a nebo jiné, jakkoli je na čase to změnit. Myslím, že je lepší uvědomit si to teď než čekat až do smrti. Ale narozdíl od Sam .. myslím, že bychom to nestihli ani napravit.

Hodnocení: