Autor: Cassandra Clare
Série: The Infernal Devices
Díl: třetí
Nakladatelství: McElderry Books
Počet stran: 570
:Anotace:
Kvůli případným spoilerům pro ty, kteří nečetli předchozí díl Clockwork Prince sem dávám jen odkaz: goodreads.
"There are some things worst than death.
Not to be loved or not to be able to love."
"I am catastrophically in love with you"
The Infernal Devices. Já tu sérii prostě miluju. Ano, první díl byl ze všech nejhorší a dala jsem mu jen 4 hvězdičky, ale druhý díl a tenhle .. plně to vynahradily. A co bych řekla právě o Clockwork Princess? Je skvělá. Stejně jako ta obálka. .. už jsem vám říkala, že je prostě úžasná? A mohu vám zaručit, že dostanete závěr záhady jménem mechanické stroje a co je Tessa zač.
A postavy, které mě zaujaly více, než v předchozích dílech (nebo jsem je zapomněla zmínit)?
Jedna z novějších postav. Cecily. A také teď jedna z mých nejoblíbenějších , nejen v téhle sérii. Vážně jsem se u ní i nasmála.
Sophie. Má kuráž. Nebojí se promluvit, když se jí něco nelíbí. Podle mě i od prvního dílu více dospěla.
Charlotte a Henry. Ti dva jsou v některých částech tak roztomilý.. a to, co se pak stane.. vážně mě to potěšilo. A taky jsem to nečekala. Ani mě nenapadlo chtít něco takového, ale když už se to pak stalo, jsem moc ráda, že je to tak.
Ta kuchařka. Nepřestane nikdy zpívat. Ale nejlepší na tom je, že si vždy dokáže vybrat tu nejlepší píseň v pravou chvíli.
Gideon. Protiklad Gabriela. Hodný. Velice hodný. Neustále se o ní snaží. Bohužel, ať dělá skoro cokoli, ta osoba to skoro nevidí.
Ale i přesto je tu pořád ten otravný, nezničitelný Magister. Úhlavní padouch, vedoucí armádu mechanických strojů. Ne, neoblíbila jsem si ho. Stále je tak děsivý a chytrý a ďábelský. Velice ďábelský.
TEN EPILOG. Roztrhá vás na kousky a potom na ještě menší, až z vás nic nezbude. Kdyby to skončilo jen poslední kapitolou, ani by vás o tom nenapadlo přemýšlet. Ale právě pro to, že to tím neskončilo, se z vás stanou útržky papíru. Nejdřív budete zmatení a ptát se, co to je. Nebudete tomu rozumět. Pak už se ale dostanete k tomu, kdy pomalu začnete chápat, co že se tam píše. Začne vám docházet, co přesně tamto znamená. Hlava vám to nebude chtít pobrat. Nebudete to chtít přijmout. A když už to s velkým úsilím uděláte, začnete být naštvaní a říkat proč, proč, proč. Dále se dostanete do pokročilejší fáze. Fáze breku s chtíčem roztřískat vše kolem sebe. A nakonec už vidíte vše černě. Je vám smutno. Nevíte, co dál. A po pár hodinách, dnech si konečně uvědomíte, že to bylo vlastně celkem hezké a že to neskončilo vůbec tragicky.
A takhle jsem já vnímala epilog. Chcete si ho teď přečíst? Já vím, že jo. A proto vám doporučuji, hned začít s touhle knihou, popřípadě celou sérií a jen číst a číst, nechat se překvapit, znovu oblbnout, emočně vyždímat, obejmout a zarazit.
A postavy, které mě zaujaly více, než v předchozích dílech (nebo jsem je zapomněla zmínit)?
Sophie. Má kuráž. Nebojí se promluvit, když se jí něco nelíbí. Podle mě i od prvního dílu více dospěla.
Charlotte a Henry. Ti dva jsou v některých částech tak roztomilý.. a to, co se pak stane.. vážně mě to potěšilo. A taky jsem to nečekala. Ani mě nenapadlo chtít něco takového, ale když už se to pak stalo, jsem moc ráda, že je to tak.
Ta kuchařka. Nepřestane nikdy zpívat. Ale nejlepší na tom je, že si vždy dokáže vybrat tu nejlepší píseň v pravou chvíli.
“On a Tuesday night they were wed,
And by Friday they were dead.
And they buried them in the churchyard side by side,
Oh my love,
And they buried them in the churchyard side by side."
Breaking away from Gideon with some reluctance, Sophie rose to her feet and dusted off her dress. "Please forgive me, my dear Mr. Lightwood- I mean Gideon- but I must go and murder the cook. I shall be directly back.”
A to není ani zdaleka vše. A ne, žánr písní se nemění.
Gabriel. Tady ho poznáte trochu i z jiné stránky. No, méně jako toho zloducha. Ne, svůj druh humoru neztratí. A nebojte, nepřestane "trénovat" a někdy i zaperlí.
"Five," she said. Her lips and cheeks were flushed, but her gaze was steady.
"Five?" Gabriel echoed blankly.
"My rating," she said, and smiled at him. "Your skill and technique may, perhaps, require work, but the native talent is certainly there. What you require is practice."
"Are you willing to be my tutor?"
"I should be very insulted if you chose another," .. said and leaned up to kiss him again..."
Gideon. Protiklad Gabriela. Hodný. Velice hodný. Neustále se o ní snaží. Bohužel, ať dělá skoro cokoli, ta osoba to skoro nevidí.
Ale i přesto je tu pořád ten otravný, nezničitelný Magister. Úhlavní padouch, vedoucí armádu mechanických strojů. Ne, neoblíbila jsem si ho. Stále je tak děsivý a chytrý a ďábelský. Velice ďábelský.
TEN EPILOG. Roztrhá vás na kousky a potom na ještě menší, až z vás nic nezbude. Kdyby to skončilo jen poslední kapitolou, ani by vás o tom nenapadlo přemýšlet. Ale právě pro to, že to tím neskončilo, se z vás stanou útržky papíru. Nejdřív budete zmatení a ptát se, co to je. Nebudete tomu rozumět. Pak už se ale dostanete k tomu, kdy pomalu začnete chápat, co že se tam píše. Začne vám docházet, co přesně tamto znamená. Hlava vám to nebude chtít pobrat. Nebudete to chtít přijmout. A když už to s velkým úsilím uděláte, začnete být naštvaní a říkat proč, proč, proč. Dále se dostanete do pokročilejší fáze. Fáze breku s chtíčem roztřískat vše kolem sebe. A nakonec už vidíte vše černě. Je vám smutno. Nevíte, co dál. A po pár hodinách, dnech si konečně uvědomíte, že to bylo vlastně celkem hezké a že to neskončilo vůbec tragicky.
A takhle jsem já vnímala epilog. Chcete si ho teď přečíst? Já vím, že jo. A proto vám doporučuji, hned začít s touhle knihou, popřípadě celou sérií a jen číst a číst, nechat se překvapit, znovu oblbnout, emočně vyždímat, obejmout a zarazit.
"You might want to get up, "he said."Everyone will be here quite soon to rescue you, and you may prefer to have clothes on when they arrive ..."
HODNOCENÍ:
