Harry Potter Magical Wand Cassie's lovely books: listopadu 2013

28. listopadu 2013

Waiting on wednesday (35)


Jde o týdenní meme pořádané Breaking the spine. Cílem je uvěřejnit knihy, které si chceme přečíst / koupit.


June a Day přijíždějí do Las Vegas a nemyslitelné se stává skutečností – Elektor Primo umírá a vlády se ujímá jeho syn Anden. Republika se tak ocitá ještě o krok blíže absolutnímu chaosu. Day však ze všeho nejvíc touží zachránit svého malého bratra, a tak mu nezbyde nic jiného, než se spojit s Patrioty. Ti oběma slíbí pomoc, mají jen jednu malou podmínku – Day a June musí zabít nového vládce. Zdá se, že je to mimořádná šance, jak změnit vývoj celé republiky, jak vyjádřit vůli tak dlouho utiskovaného národa. Ale June si postupně uvědomí, že Anden není jako jeho despotický otec. Co když je jedinou šancí na nový začátek? Co když revoluce musí mít vyšší smysl než osobní pomstu? Co když se Patrioti mýlí? Opravdu fenomenální a dlouho očekávané pokračování úspěšné Legendy!

Chtěla jsem ji hned potom, co jsem dočetla Legendu. 
Myslím, že mi ještě příští víkend přibude v knihovničce :D

27. listopadu 2013

Filmová podoba týdne (5) - Hunger Games - Catching Fire



Jedná se o meme jehož autorem je Niklaus. Cílem tohoto meme je každý týden uveřejnit nějaký film/seriál, který je podle knihy.

Hunger Games - Catching Fire

Režisér filmu:
Francis Lawrence

Hrají:

Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth, 

Elizabeth Banks, Stanley Tucci, Donald Sutherland

Trailer:



Můj názor:
spoilery, pokud jste nečetli knihu

Když to začínalo, byla jsem z toho tak nadšená, že jsem se skoro doopravdy a ne jen literárně zadusila popcornem. A scéna u které jsem se asi nejvíc smála byla ta výtahová, kterou můžete vidět níže.

Úplný začátek filmu se mi líbil ještě více než jsem čekala, vzhledem k tomu, že v knize je to spíše naopak. Scéna, kdy měli Katniss s Peetou vysutpovat před televizí. Scéna s Hurikánem. Scéna se Snowem u ní doma.

A po celou dobu filmu byla úžasná atmosféra. Smutná, dech beroucí, napínavá .. Pokaždé, když už uplynulo více minut jsem se bála, že to skončí. Pořád jsem se musela ujišťovat, že to ještě není možné, když se tohle a tamto nestalo.

Aréna byla přesně tak, jak jsem si ji představovala. I ten plyn .. když ho vypustili, úplně jsem zapomněla, koho to zabije. Byla jsem jako na jehlách. Málem jsem začala křičet ať utíkají, když to teprve Katniss chtěla vyzkoušet, co to dělá. To se povedlo.

Ještě před ní scéna s Cinnou, jak jí říká poslední slova, Katniss už skoro vyjíždí nahoru a těsně před Cinnu přímo před jejími oči zabíjí. U toho jsem málem brečela. Protože Cinna!

A když Cetkie vyvolávala jména těch, kteří půjdou do arény, bylo to smutnější než v knize. Te Cetkiin obličej .. I ta scéna, kdy vyhlásí Snow, že se bude vybírat již z existující řady vítězů. Ty jejich reakce ..

Scéna, kdy jeli do Kapitolu vlakem a viděli malby na zdi. Scéna, kdy Peeta požádal Katniss o to být aspoň přátelé. Ta samá scéna, kdy se jí zeptal, co je její oblíbená barva a ona mu řekla, že to přehnal.

Scéna při tréninku, kdy jí vyprávěli o soutěžících. Scéna, když se otočila potom, co zabila všechny překážky a oni všichni byli hned za sklem a tleskali ji.

Scéna, když měli turné a ten jeden muž zvedl ruku, ostatní se k němu přidali. Scéna, když Katniss měla svůj projev.

Scéna, když byli v živém přenosu s Ceasarem a všichni vítězové se chytli za ruce, když si stěžovali.

A vůbec všechny scény byly naprosto dokonalé.

Jediná volba herce, která se mi trochu nelíbila, byl tvůrce her. V mé mysli vypadal trochu jinak.

První díl mě zklamal a hodně. Bála jsem se, že to samé bude s druhým. Díky za výměnu režisérů. Vážně děkuji. Druhý díl je můj nejoblíbenější z Hunger Games a zkazit tenhle .. to by nebylo hezký.

Knihu dodrželi skoro do detailu. Akorát, čeho jsem si tam všimla, že to týdenní plánování svatby trochu vynechali. A taky Katniss tvůrce her u večírku prezidenta Snowa nedal hodinky.
Možná to bylo ještě lepší.

A když už jsme u šatů .. byly překrásné. Hlavně ten přechod mezi bílými svatebními do černého reprodrozda. Vážně kouzelné. Jak to jakoby vzplanulo.. tak nádherné.

Další z mála věcí, které mi tam chyběli, ale tentokrát tím trochu vadili je fakt, že ve filmu, neslyšíme ani jediné slovo o tom, že by 13. kraj mohl existovat před úplným koncem. V knize o tom byli úvahy. Uvažovalo se, že tam i zkusí utéct atd.

A ohledně toho těhotenství, v knize je na to brán ohled i v aréně, ve filmu se na to od té chvíle, co to řekli a přesto chtěli konat hry, zapomnělo.

V knize byla také Katniss ohledně toho milostného trojúhelníku více nerozhodná. Za to ve filmu to byla jasná volba - Hurikán.

Zkusme se teď na to ale podívat z pohledu toho, kdo nečetl knihu.
Když jsem byla v sobotu v kině s přáteli, tak stručně: jediná jsem to četla. Po skončení filmu, jsem hned musela převyprávět, o čem že to bylo. Co například znamenala věta: Pamatuj, kdo je skutečný nepřítel. (Nechtějte to po mně v přesném znění ) Jestli to mysleli ironicky a nebo jak a kdo že ten nepřítel byl.
Samozřejmě se to ale všem líbilo. Už jen kvůli kostýmům jste si to museli zamilovat.

A ke konci, jak je ta scéna, když málem zabije Finnicka, Snow se začne radovat s tím, až už to udělá, ale pak jí Finnick řekne ať si pamatuje, kdo je ten pravý nepřítel a ona na něj přestane mířit, šíp omotá drátem, vystřelí ho do oblohy, když jsou blesky, které ho trefí, začne letět ještě rychleji a najednou celá aréna vybuchne a začne se řítit dolů.

Je tam vážně hodně dobrých scén. A i takových, které jsou v dialogu skoro slovo od slova od knihy.

A ty výkony herců.. jedna z nejlepších filmových adaptací knihy.

A na závěr taková malá ukázka .. vidět to v kině, plynule celé ..  Nevím proč, ale tu scénu prostě miluju. Vítězové jí to fakt nechávali vyžrat .. což mě dostává k tomu, že ve filmu nezmínili, proč že to Katniss dělali.
samozřejmě v celém článku :D

22. listopadu 2013

Měsíční chvástačka (9) - říjen 2013

Toto meme pořádá Judit a úkolem je nafotit/natočit, co jste daný měsíc koupili/dostali/vyhráli atd.

Ano .. úplně logické dávat sem říjnovou chvástačku až skoro ke konci listopadu :D

 Tentokrát neboli zase jsem si pořídila dvě knížky. Sice se na Vánoce těším, ale ty výdaje jsou hrozné. Jednu, kterou jsem spíše dostala, než jsem si ji pořídila je Město z kostí od Cassandry Clare. Četla jsem to někdy na začátku roku, teda aspoň myslím. Byla půjčená z knihovny a jelikož jsem ji měla přečtenou a chtěla domů svoji, pokaždé vyhrály jiné, které jsem ještě nečetla. Když jsem ale viděla tu obálku společně s vědomím, že v kinech bude film .. hned jsem si to dala do "to si musím koupit, co nejdřív". Tak, jak vidíte, jsem si ji konečně koupila .. no, "koupila". Tak trochu byla sponzorovaná z peněz mamky. Takže je to tak půl na půl dostala/koupila. Jako další kniha, kterou jsem si už ale opravdu na 100% pořídila je Den co den od Davida Levithana. Zrovna před pár dny jsem to dočetla a můžu říct, že v poměru, jak jsem se na to těšila s tím, jak se mi to líbilo by to bylo:
100:70
.. je čas bonusů .. 
ANEB DEN CO DEN V GIFECH! (NON-SPOILER)
v celém článku .. ano, je to trošičku delší :D

21. listopadu 2013

Bylo nebylo (19)


Čtvrteční meme pořádané Kath. Každý čtvrtek napíšu první větu z knihy, kterou právě čtu.

Jsem zlomená
Tahereh Mafi

Dnes by mohlo být na světě hezky

Waiting on wednesday (34)


Jde o týdenní meme pořádané Breaking the spine. Cílem je uvěřejnit knihy, které si chceme přečíst / koupit.


"Sixteen-year-old Ruby breaks out of a government-run 'rehabilitation camp' for teens who acquired dangerous powers after surviving a virus that wiped out most American children"--

Já ji chci mít pod stromečkem!

RECENZE: Zavržený



Autor: Becca Fitzpatrick
Série: Zavržený
Díl: první
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 368
:Anotace: Nora Greyová je svědomitá, chytrá a rozhodně nemá ráda riziko. Jenže se zamiluje do Patche a to je její první chyba. Patchova minulost je totiž všechno, jen ne nevinná. A nejlepší, co kdy udělal, bylo, že se zamiloval do Nory. Seznámili se na hodině biologie a Nora chce jediné – držet se od něj co nejdál. Jenže jak se zdá, Patch je vždy o dva kroky napřed. Dívka na sobě cítí jeho pohled, i když Patch není nablízku. Cítí jeho přítomnost, i když je v pokoji sama. A když své okouzlení nedokáže déle tajit, vyjde najevo, kdo Patch ve skutečnosti je a proč ji vyhledal. A za všemi otázkami, které se dotýkají jeho minulosti, si Nora a Patch mohou navzájem položit jen jedinou: „Jak hluboko dokážeš padnout?“



Špatný, špatný začátek a přímo skvělý konec. 

Ze začátku jsem málem nadávala, CO že jsem si to koupila. Byla jsem tak zklamaná, že jsem přestala číst někdy kolem 2. kapitoly. A asi tak něco kolem 2-3 možná více týdnů jsem se k ní ani nevrátila.

A to jsem se vážně musela přemlouvat, aby se tak vůbec stalo. Nakonec jsem teda četla a až někdy v půli se mi to konečně začalo líbit a začetla jsem se pořádně.

Neoplývá originalitou ani akcí. Nečekejte moc nového.


"Im your guardian Angel" 
Nora Grey. Normální holka, který potká padlého anděla. Kluky moc neřeší. Její nejlepší kamarádka a tak nějak jediná, je Vee. A kde že ale potkala anděla Patche? Na hodině biologie. A hádejte co .. přesadili je k sobě. Patch patří mezi ty tajuplné sexy kluky. Nora mezi celkem chytré a ne úplně dětské holky.

„Mluvím o tom, protože chci, abys věděl, že jsem si všimla, že je na tobě něco divného. Myslíš si, že jsi všechny oblafnul, ale pleteš se. Zjistím, o co ti jde, jasný? Dostanu tě.“ 
„Těším se.“
Zrudla jsem, dvojsmysl mi jako obvykle docvakl příliš pozdě.

Nejvíce se mi na knize, i přesto, že mi přišla trochu tuctová, líbily scény právě s Patchem a Norou. Škoda, že ony byly někdy jen to jediné, kvůli čemu jsem chtěla číst dál. Za to ale stály za to.

A ačkoli jsem byla celkově knihou zklamaná, díky 2. polovině se mi zalíbila natolik, že jsem i uvažovala dát jí 4 hvězdičky. Pak jsem se ale víc zamyslela, dala tomu trochu času a po celkové stránce jsem se nakonec rozhodla dát jí i tak:

HODNOCENÍ:
    

15. listopadu 2013

RECENZE: Dědička


Autor: Amanda Hocking
Série: Tryllové
Díl: první
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 310
:Anotace: Když bylo Wendy pouhých šest let, matka se ji pokusila zabít. Tvrdila jí, že je monstrum. O jedenáct let později se Wendy začíná obávat, že matka měla tehdy možná pravdu. Dochází jí, že asi není tím, kým si po celý život myslela, že je. Toto poznání jí pomáhá odhalit Finn Holmes.
Finn, záhadný spolužák, zprvu Wendy jen neustále pozoruje. Něco na něm Wendy neskutečně přitahuje, ale zároveň děsí. S jeho pomocí se dozví i pravdu o sobě a svém životě: Jako miminko byla zaměněna s jiným dítětem, chlapcem. Ještě v šoku se Wendy vydá s Finnem za svou pravou matkou. Netuší ale, co ji tam čeká...
Nový domov Wendy nutí nechat dosavadní život za sebou, zapomenout na školu jí problém nedělá, ale jak se vypořádá se ztrátou svého bratra a tety? Wendy se musí poprat se svým novým údělem a s tím, že ani u své pravé matky nenajde city, které celé dětství tak moc postrádala. 
Co když bylo vše ve vašem životě postaveno na lži? První díl série Dědička


I když jsem od toho čekala trochu více a vůbec něco kompletně jiného, přece jen jsem se dočkala celkem dobré knihy. Neříkám, že je úžasná, plná akce a má vše. Pokud hledáte něco takového, po téhle se přestaňte koukat. Díváte se po sérii, která je s každým dílem čím dál tím lepší a v každém jiná. Hledáte fantasy sérii, která vám dá přesně to, co má - nic víc, nic míň. Tu, jenž bude prostě jenom dobrá a čtivá. Sérii, kterou si přečtete, bude se vám líbit a to vám bude stačit. Tak to jste natrefili na správnou.

Jak už jsem asi zmiňovala, je to díl od dílu lepší a tak nečekejte vůbec v první nějaký zázrak.

Patří mezi čtivé knihy. Rozhodně se od ní jen tak neodtrhnete.

Tryllové. Asi si představíte ty hnusné zelené příšery a možná i jednoho šedého z Harryho Pottera. To nejsou trollové. Tihle jsou krásní, bohatí, mají schopnosti, kterým by normální člověk nepohrdl. A taky jen tak náhodou u nich vládne monarchie.

A pak je tady také Vittra. Další kmen "tryllů". Nejsou úplně stejní. Nevyměňují na dětství své děti k lidem, začínají se mezi nimi rodit i "skřeti". Jejich magie upadá.
Unknown-3
Postava Wendy mi přijde celkem sympatická. Není to kick-ass holka a ani "ta roztomilá ošklivá , která si jen myslí, že je ošklivá, ale na konci si uvědomí, že není a skončí s nějakým sexy klukem". Ne, tyhle to nejsou. Zkuste si spíše představit něco mezi nimi.

Finn. Hledač. Nikdy jsem ho moc ráda neměla a když to tak vezmu .. v dalších dílech je ještě horší. Ale pššššt!

Ostatní postavy jsou už spíše nevýrazné, kromě jedné .. Elora .. Jinak .. je taková i takřka celá kniha. Ano, byla hezká a dobrá, ale obzvlášť mě nezaujala. Byla lehká, plynula a nějaký ten děj tam přece jen byl. Určitě má potenciál. Už jen díky svému originálnímu námětu, na který nenarazíte při každé prohlídce knih.

Nejdříve jsem jí chtěla dát 4 hvězdičky. Pak zase 3. A takhle stále dokola. Nakonec jsem se rozhodla pro 4. Není to sice akcí nebo napětím překypující kniha, jak jsem tak trochu čekala. Občas vás ale něčím takovým zaskočí a většinou nepřipravené. A ještě jedna věc .. není ani trochu emotivní. Ale přece jen ve vás něco málo zanechá. Moc ale ne. Spíše tak, když uslyšíte něco podobného si na ni vzpomenete. Na konci je ale jedna povídka. Jmenuje se Vittra útočí. A ta to rozhodla. Moje nejoblíbenější postava? Je to z jejího pohledu. V tomhle díle ji moc, no neuvidíte, ale v druhém .. vážně jsem si ji oblíbila. A proto téhle knize, už jen díky ní dávám :
HODNOCENÍ:
      

14. listopadu 2013

Bylo nebylo (18)


Čtvrteční meme pořádané Kath. Každý čtvrtek napíšu první větu z knihy, kterou právě čtu.

Legenda
Marie Lu

Moje matka si myslí, že jsem mrtvý.

Waiting on wednesday (33)


Jde o týdenní meme pořádané Breaking the spine. Cílem je uvěřejnit knihy, které si chceme přečíst / koupit.


Tik tak tik tak tik tak tik tak… Už je skoro čas na válku! Juliette uprchla ze spárů Warnera do Bodu Omega, což je místo ideální pro lidi, jako je ona. Pro lidi s darem. A také je to hlaví ústředí hnutí odporu proti stávajícímu režimu. Konečně je volná a nikdo ji nechce použít jako zbraň. Konečně může svobodně milovat Adama. Ale nikdy se nezbaví svého vražedného dotyku. A ani Warnera, který po ní touží víc, než by bylo zdánlivě možné.
V druhém díle této dystopické trilogie musí Juliette učinit několik životně důležitých rozhodnutí. Musí zjistit, co vlastně chce a o čem si myslí, že je to správné. A možná bude muset volit mezi srdcem a Adamovým životem.
Zítra si ji jdu koupit! Konečně :D

10. listopadu 2013

Dlouhé zimní večery #2 - Zimní spánek (4)


Úžasný projekt vytvořený nikým jiným, než Táňou. Pokud byste se chtěli zapojit nebo dovědět něco více o daném projektu - zde naleznete, co hledáte.
- - -




trochu opožděně, ale nevadí ..

Tentokrát jsem to vzala trochu z jiného úhlu a popsala jsem vám můj zimní spánek.

Zima = zimní spánek = lenost
Nevím proč, ale pokaždé, kdy přijde zima, na mě jde ještě větší lenost, než normálně. 
Snažím se s tím bojovat tím, že si dám větší nároky. A proč tohle? 
U mě se osvědčilo, že když toho mám víc a nestíhám, jsem rychlík, který jede rychlostí světla. A dokážu i nemožné. No .. skoro :D


Ale pak také jednoduše přijdou dny, kdy se to zhorší natolik, že ani to mi nepomůže. V tu chvíli začínám být ve svém vrcholu lenosti. Už kašlu na vše.


Ale pak přijdou takové dny, kdy mě něco jakoby praští do hlavy a já se zase vzpamatuji.


Už nejsem líná! O pár dní později .. Sice už něco dělám, ale stále mám pocity lenosti.

Untitled no We Heart It. http://weheartit.com/entry/85795599

Pak už se nebudu chtít ani hýbat. Znovu začnu být mega líná.



Ale to je v pohodě, protože začíná nový rok. Všechno bude jinak! Tentokrát se opravdu začnu snažit! Nebudu dělat věci na poslední chvíli, nebudu na vše kašlat a konečně budu něco dělat!

firework

A pak to ale většinou dopadá takto ..

9. listopadu 2013

RECENZE: Eleanor and Park



Autor: Rainbow Rowell
Série: není/samostatná kniha
Nakladatelství: (já mám) St. Martin's Press
Počet stran: 328
:Anotace: Odehrávající se v průběhu školního roku , v roce 1986. Eleanor a Park je příběh o dvou ztracených existencích - chytrých dost na to, aby věděli, že první láska nikdy nevydrží, ale odvážných a natolik zoufalých to zkusit. Když Eleanor potká Parka, vzpomenete si na svoji první lásku - a jak těžce vás to stáhlo dolů.









‘They’re in love …’ Mr Stessman said, clutching his heart.
‘They don’t even know each other,’ she said.
‘It was love at first sight.’
‘It was “Oh my God, he’s so cute” at first sight. If Shakespeare wanted you to believe they were in love, he wouldn’t tell you in almost the very first scene that Romeo was hung up on Rosaline … It’s Shakespeare making fun of love,’ she said.

Ne, tohle nebyla láska na první pohled. Tahle dvojice k tomu ještě potřebovala školní autobus. Začalo to krok po krůčku. Nejdříve jen pouhým nevinným nabídnutím místa vedle sebe, pak se to po chvilce zvrtlo ve čtení komiksů a nakonec v začínající konverzace. A to vše v jednom školním autobusu v Nebrasce.

Eleanor. Příliš velká, červené vlasy, špatné oblečení. Je z chudé rodiny a její otčím je šílený a rozzuřený alkoholik. Matka s tím nice nedělá a předstírá, že je všechno v pořádku. A ostatní sourozenci už ani tolik otčíma nenávidí. Ve škole ji jenom pomlouvají. Dostala dokonce i přezdívku - Big Red.

Park. Syn veterána z Vietnamu a korejky. Často o něm říkají, že je gay. Není moc vysoký. Rád si čte komiksy.
“Bono met his wife in high school," Park says.

"So did Jerry Lee Lewis," Eleanor answers.
"I’m not kidding," he says.
"You should be," she says, "we’re sixteen."
"What about Romeo and Juliet?"
"Shallow, confused," then dead.
"I love you, Park says.
"Wherefore art thou," Eleanor answers.
"I’m not kidding," he says.
"You should be.” 

Ostatní postavy už skoro ani zmíněné nejsou. Spíše je to o nich dvou. Kniha je z pohledu Elanor, ale i Parka, takže se rozhodně dozvíte něco více o obou. Nejdříve jsem se toho bála, že to možná bude trochu divné, jako u Rekviem. Ne, že by to tam bylo špatné, ale prostě, mně osobně trvalo celkem dlouho, než jsem to vstřebala. Tady se toho bát nemusíte. Hned po pár stránkách, už jsem tomu ani pořádně nevěnovala pozornost. Místo toho, aby jste sledovali jednoho člověka, sledujete jejich "rozhovor". Něco jako film, kde taky máte pohledy z více postav. Až na to, že je to v psané formě.

Nejen, že v knize uvidíte hodně komiksů, ale snad ještě více hudby. Jsou zde například: The Cure, Joy Division nebo The Smiths. 

Celkově .. ze začátku to pro mě bylo velmi pomalé tempo. Spíše jsem zvyklejší na horskou dráhu nebo aspoň závodní plavání, když už nic jiného. Po "pár" kapitolách jsem si už celkem zvykla a sžila se s tím, že to je takové skoro celou knihu. Málem bych jí dala i 4 hvězdičky, ale po všech uváženích .. tolik úžasných citátů, postavy, které si ještě pořád pamatuji, příběh, jenž mi utkvěl v paměti.. Je to přesně na hranici. A jedno slovo, kterým bych vystihla styl knihy? Adorable = rozkošné.

HODNOCENÍ:
        

7. listopadu 2013

RECENZE: Drakie



Autor: Sophie Jordan
Série: Drakie
Díl: první
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 296
:Anotace: Jacinda je výjímečná. Patří do zvláštního druhu, jejími předky byli draci. Všichni členové dračího druhu na sebe dovedou vzít jak lidskou, tak i dračí podobu. Vyrůst v takovém neobvyklém okolí není snadné. Je sledována na každém kroku a nucena žít v duchu dračí tradice a ona touží po svobodě a nezávislosti. 
Touha po svobodě může být až zničující. Když dívka poruší nejposvátnější zásadu jejich rodu, skončí to málem tragicky a v ohrožení je i její život. Záchrana před smrtí přichází v podobě krásného cizince.
Will je nejen okouzlující a svou přitažlivostí probouzí její dračí podstatu, ale má své temné tajemství. Pochází z rodu dračích lovců a i on sám je lovec. jeho cílem je zničení všech potomků draků, tedy i Jacindy a její rodiny. Jacindini rodiče nevidí jinou cestu, jak rodinu zachránit, než odejít do světa lidí a zkusit se před lovci skrýt mezi smrtelníky. Všichni mohou na sebe vzít lidskou podobu, takže by je neměl nikdo odhalit. Pokud je ovšem najdou lovci, jsou ztraceni.
Jediným světlým bodem Jacindina života je Will. Jako by ji neviditelná ruka přitahovala k tomu odvážnému a krásnému lovci. Její chování je v rozporu se vším, co ji učili, ale když Will je tak krásný a ona si nemůže pomoct. Přitom ví, že zrovna jemu by se měla zdaleka vyhnout a neriskovat svůj život a životy rodiny.
Tak málo stačí, aby se z dračí dívky už navždy stal obyčejný člověk.


První díl jedné ze spíše průměrnějších sérií. Nejsou tady žádní upíři, andělé, čarodějnice, víly nebo vlkodlaci. Vím, že téma draci, nejsou na trhu k nenalezení, ale ani nepatří mezi jedny, které uvidíme na všech policích. Jako mé milované dystopie. A co by to bylo za YA, kdyby se tam draci nemohli přeměnit do lidské podoby? 

Tahle kniha patří mezi jedné z mála, které jsem nenašla pomocí doporučení, blogerů apod. Jen tak jsem si prohlížela co bude vycházet na knihcentru a uviděla jsem ji. Předtím jsem o ní jinak vůbec neslyšela.

Postavy byly skvělé. I když celý příběh byl už tak trochu .. no, znáte to... obehraný. I přesto se mi na tom něco líbilo. Něco co mě nutilo číst dál a dál.

Jacinda je ohnivá drakie. Je to vzácná schopnost, kterou jen tak někdo nemá. Další jsou onyxové, kteří jsou silní. Pak mlhotvorky, což patří také mezi jedny ze vzácnějších. Taky vodní drakie, což je kamarádka Jacindy - Azurka. Dále viziokryptérky a podobně. To už se ale v tomto díle nevyskytuje.


Natáhne ruku. Necuknu, ani když mi širokou teplou dlaní stiskne ruku. Jen si na mě chce sáhnout. Jede mi prsty po ruce. Je mi jasné, že srovnává moji kůži - drakijskou kůži - s lidskou kůží.


Will. Lovec, který zabíjí drakie. Cassian. Onyxový draki. Syn velitele. Koho si vybere? Já osobně v tomhle díle hlasuji pro Willa. 

Kniha se mi líbila. Plynula rychle. Četla jsem ji na dovolené v Českém ráji, kde jsem jinou knihu už neměla a proto, že jsem ji přečetla za pár hodin, ano, přečetla jsem ji ještě podruhé. Už nevím přesně co, ale něco na té romanci s Willem a Jacindou se mi tak líbilo.. že jsem to musela číst stále dokola. Patří už mezi ty, které jsem četla před delší dobou. A doporučuji, kdyby jste chtěli nějakou knihu na dovolenou, tak zvažte tuto. Je krásně odpočinková a ihned se začtete.

HODNOCENÍ:
      

Bylo nebylo (17)


Čtvrteční meme pořádané Kath. Každý čtvrtek napíšu první větu z knihy, kterou právě čtu.

The Indigo Spell
Richelle Mead

This wasn't the first time I'd been pulled out of bed for a crucial mission.

6. listopadu 2013

RECENZE: Hvězdy nám nepřály



Autor: John Green
Série: není/samostatná kniha
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 240
:Anotace: Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

Pokud chcete přehrát už song, dejte to až na 2:04. Pokud chcete slyšet detaily o ní .. nechte celé video.

Naprosto kouzelná píseň.. musela jsem ji sem dát. Už ji znám déle a konečně jsem našla příležitost se s ní podělit.

Když jsem začala číst tuhle knihu na začátku, myslela jsem si, že je skvělá a že ji dám možná i 5 hvězdiček. Uběhly asi 2-3 kapitoly a já si začala myslet, že je úžasná, báječná, parádní, senzační .. čím vším se to dá trefně nazvat. A už, i když jsem byla v půlce, jsem začínala chápat, proč to nazývají bestsellerem. 


"A já jsem se zamilovala tak, jak člověk usíná: pomalu a pak najednou docela."

Nenašla jsem tam ani náhodou to, co jsem očekávala. Byla to moje první kniha od Johna Greena. A pořád je, tak nevím, jestli v jiných má stejný styl. U téhle, ať čekáte, co čekáte, to co v ní, vás jen tak nenapadne. Je to geniální, srdcervoucí a jednoduše vám to vezme dech.


"Miluju tě a nehodlám si odpírat prostý potěšení říkat pravdu. Miluju tě a vím, že láska je jen výkřik do prázdna a že nevyhnutelně přijde zapomnění, že jsme všichni odsouzení k záhubě a nastane den, kdy se všechno naše snažení obrátí v prach, a vím, že slunce pohltí jedinou zemi, kterou kdy budeme mít, a miluju tě."

Nejvíc a co mě velmi příjemně překvapilo, byla postava Augusta Waterse. Jeho životní příběh, jeho myšlenky, které jen tak vyslovil, jako by nic nebyly.. Byl naprosto úžasný. Jen jste četli a milovali a zároveň litovali jeho na každé stránce. Byl plný radosti a smyslu k žití, až z toho přecházel zrak. Bylo to tak osvěžující. Vážně jsem nikdy neviděla postavu jako je tahle. Mít takového člověka blízko sebe, už ho nikdy nepustím. 





Kniha se mi líbila hodně. Ať už geniální postavy, nádherné pozadí a nebo kouzelný příběh. Všem, kteří ji ještě nečetli ji doporučuji. Rozhodně stojí za to. A ano ještě dlouho potom budete myšlenkami jinde a budete se ptát proč.
"Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí."

PS: Co říkáte na výběr herců? A těšíte se na film? Pokud chcete o něm vědět více, zkuste twitter Johna Greena nebo Johna a jeho bratra youtube channel: Vlogbrothers.


 TYDIUHUGFFGHJNKNFDXFTLKGDR6T7YUIJKNVCDRTYUJMNVFCDRTYHJNBVCDERTYUJK,MBVDEW456789OLKJNHBGFDER456Y7UJNBCDFTGYH  

HODNOCENÍ: