Autor: Kendare Blake
Překlad: Andrea Vašíčková
Série: Anna
Díl: první
Nakladatelství: Baronet
:Anotace: Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé.
Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov.
---
Ten příběh bych mohla číst pořád dokola. Bylo to úžasné. Jakmile jsem to dočetla, nemohla jsem na to přestat myslet, hlavně na Annu s Casem.
Čekali byste, že to bude duchařská romantika, jak je o tak všude. Kde se hlavní postavy milujou a neustále si to dávají najevo. I když přeskočíte kapitolu, stejně to zjistíte. I kdyby jste z té knihy četli jenom 10 stran. Tak tohle to samozřejmě nebylo, když už o tom tak mluvím. A to bylo na tom to kouzelné a milé. Bylo to úplně něco jiného, než na co jsem u YA zvyklá.
Začátek byl trochu pomalejší, jak už to bývá. Než se do toho příběhu dostanete, nejdřív vás zahltí úplně jiný svět a spousty popisu, aby jste si ho mohli pořádně představit. Trvalo to tak první 2-3 kapitoly, což neznamená, že začátek byl hrozný. Naopak. Ale bylo toho prostě příliš najednou. Pak se to už ale rozjelo. A to pořádně. A já nemohla přestat číst. Samá překvapení, které byste ani náhodou nečekali. Pořád se něco dělo. A pořád něco jiného.
Když se řekne kniha s duchy, představíte si především román bez trochy špetky hororu nebo takové klasické duchařiny. Když si přečtete Annu krví oděnou, představíte si duchařinu sladěnou romantikou a okořeněnou hororem.
Z části se mi líbila pro psaní z pohledu kluka. A to není tolik běžné. Zase ale musím říct, že by mě zajímalo, jak to všechno vnímala Anna. Autorka by z jejího pohledu mohla napsat aspoň nějakou povídku. Třeba ještě než byla zabita, hned po zabití apod. To by bylo fajn. Ale nejvíc se mi to líbilo, kvůli tomu pocitu po dočtení, když si sednete, knihu odložíte a všechno, co jste po celou dobu čtení vstřebávali vyjde na povrch. A že to bylo teda něco.
Vím, že nic není na 100% dokonalé, ale tohle k tomu má hodně blízko. Takže moje hodnocení je tak 95%, což je .. :
Čekali byste, že to bude duchařská romantika, jak je o tak všude. Kde se hlavní postavy milujou a neustále si to dávají najevo. I když přeskočíte kapitolu, stejně to zjistíte. I kdyby jste z té knihy četli jenom 10 stran. Tak tohle to samozřejmě nebylo, když už o tom tak mluvím. A to bylo na tom to kouzelné a milé. Bylo to úplně něco jiného, než na co jsem u YA zvyklá.
Začátek byl trochu pomalejší, jak už to bývá. Než se do toho příběhu dostanete, nejdřív vás zahltí úplně jiný svět a spousty popisu, aby jste si ho mohli pořádně představit. Trvalo to tak první 2-3 kapitoly, což neznamená, že začátek byl hrozný. Naopak. Ale bylo toho prostě příliš najednou. Pak se to už ale rozjelo. A to pořádně. A já nemohla přestat číst. Samá překvapení, které byste ani náhodou nečekali. Pořád se něco dělo. A pořád něco jiného.
Když se řekne kniha s duchy, představíte si především román bez trochy špetky hororu nebo takové klasické duchařiny. Když si přečtete Annu krví oděnou, představíte si duchařinu sladěnou romantikou a okořeněnou hororem.
Z části se mi líbila pro psaní z pohledu kluka. A to není tolik běžné. Zase ale musím říct, že by mě zajímalo, jak to všechno vnímala Anna. Autorka by z jejího pohledu mohla napsat aspoň nějakou povídku. Třeba ještě než byla zabita, hned po zabití apod. To by bylo fajn. Ale nejvíc se mi to líbilo, kvůli tomu pocitu po dočtení, když si sednete, knihu odložíte a všechno, co jste po celou dobu čtení vstřebávali vyjde na povrch. A že to bylo teda něco.
"Zajímalo by mě, jaký trik zkusí. Zajímalo by mě, jestli na to půjde chytře. Bude se vznášet? Bude se smát nebo vřískat? Jak se mě pokusí zabít?"
Vím, že nic není na 100% dokonalé, ale tohle k tomu má hodně blízko. Takže moje hodnocení je tak 95%, což je .. :
.. chvíle napětí .. No. Dobře, stejně to už asi víte .. :)
Hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za každý komentář budu jen ráda :) Pokusím se odpovědět na všechny :)
“We read to know that we are not alone”