RECENZE: The Kiss of Deception

Autor: Mary E. Pearson
Série: The Remnant Chronicles
Díl: první
Počet stran: 489
Nakladatelství: Henry Holt and Co.
:Anotace: A princess must find her place in a reborn world.

She flees on her wedding day.

She steals ancient documents from the Chancellor's secret collection.

She is pursued by bounty hunters sent by her own father.

She is Princess Lia, seventeen, First Daughter of the House of Morrighan.

The Kingdom of Morrighan is steeped in tradition and the stories of a bygone world, but some traditions Lia can't abide. Like having to marry someone she's never met to secure a political alliance.

Fed up and ready for a new life, Lia flees to a distant village on the morning of her wedding. She settles in among the common folk, intrigued when two mysterious and handsome strangers arrive—and unaware that one is the jilted prince and the other an assassin sent to kill her. Deceptions swirl and Lia finds herself on the brink of unlocking perilous secrets—secrets that may unravel her world—even as she feels herself falling in love.

- - -

Nemohla jsem jí skoro odložit. A přečtenou jsem jí měla asi za 6 hodin. Tak mě zaujala.. A proč by měla i vás?

“a little exaggeration was always expected when describing weapons, victories, and body parts.”

Nečekala jsem, že se mi bude líbit. Rozhodně mě to překvapilo. Ze začátku právě fakt, že je to ze tří pohledů, což není tak běžné. Princezny, prince a assasina. 

Nejen, že nevíte, kdo je princ a kdo assasin - což k pobavení mi jaksi nedošlo a v hlavě jsem nějak měla zatvrzeno, že to bylo řečeno.. a tak když byl odhalen assasin myslela jsem si nejdřív že je to nějaká chyba. Nedocházelo mi to. Ale pak když jsem se podívala na kapitoly zpátky nebylo u žádného jména napsáno Assasin Luke, Prince Pažout. Nikde to tam nebylo a já měla přesto v hlavě dáno, že jsem to u těch jmen viděla. Samozřejmě, že jsem to ani neviděla správně a ukázalo, že princ je ten druhý. A když si uvědomím jak jsem se nad pár věcmi zarážela, jak je možné, že to je princ, když mi připadá víc jako assasin.. ale nechavála jsem to plavat v přesvědčení, že jsem u jejich jmen ty tituly viděla. Neudělejte tu samou chybu. 

Mě poté málem kleplo z překvapení, že tamten je tamten.

Ale to hlavní je: Ta knížka není jen romance typu trojúhelník do koho se zamiluje. Lia (princezna) není pitomá, neřeší jen lásku. Chce jí, ale to není to jediné na její mysli. Proto mi ten milostný trojůhelník ani tolik nevadil. Nebyl podstata knihy. A Lia není ani ten typ hrdinky, která je od začátku už od přírody mocná, umí všechno a prostě je něco alá bohyně. U Lii to neplatí. A to je zase jedna z mnoha věcí, které jsem na ní zbožňovala. Nebyla tak nadřazená ostatním. Je chytrá, dělá logická rozhodnutí. Všechny postavy jsou vážně zajímavé. Je to mnohem víc než nějaká napodobenina fantasy s příběhem romantiky. Politika hraje jistou roli. Líbil se mi i aspekt magie. Do příběhu zapadnul dokonale.

Doporučila bych jí pro ty Je pro všechny. Ať už jste romantici, fantasy, sci-fi milovníci, máte rádi historickou fikci - cokoliv, mám takový dojem, že si v knize přijdete na své.

“I will find you.

In the farthest corner, I will find you.” 

HODNOCENÍ:

RECENZE: Clockwork Princess

Autor: Cassandra Clare
Série: The Infernal Devices
Díl: třetí
Nakladatelství: McElderry Books
Počet stran: 570
:Anotace:
Kvůli případným spoilerům pro ty, kteří nečetli předchozí díl Clockwork Prince sem dávám jen odkaz: goodreads.

"There are some things worst than death.

Not to be loved or not to be able to love."

"I am catastrophically in love with you"

The Infernal Devices. Já tu sérii prostě miluju. Ano, první díl byl ze všech nejhorší a dala jsem mu jen 4 hvězdičky, ale druhý díl a tenhle .. plně to vynahradily. A co bych řekla právě o Clockwork Princess? Je skvělá. Stejně jako ta obálka. .. už jsem vám říkala, že je prostě úžasná? A mohu vám zaručit, že dostanete závěr záhady jménem mechanické stroje a co je Tessa zač.

A postavy, které mě zaujaly více, než v předchozích dílech (nebo jsem je zapomněla zmínit)?

Jedna z novějších postav. Cecily. A také teď jedna z mých nejoblíbenějších , nejen v téhle sérii. Vážně jsem se u ní i nasmála.

Sophie. Má kuráž. Nebojí se promluvit, když se jí něco nelíbí. Podle mě i od prvního dílu více dospěla.

Charlotte a Henry. Ti dva jsou v některých částech tak roztomilý.. a to, co se pak stane.. vážně mě to potěšilo. A taky jsem to nečekala. Ani mě nenapadlo chtít něco takového, ale když už se to pak stalo, jsem moc ráda, že je to tak.

Ta kuchařka. Nepřestane nikdy zpívat. Ale nejlepší na tom je, že si vždy dokáže vybrat tu nejlepší píseň v pravou chvíli.

“On a Tuesday night they were wed,

And by Friday they were dead.

And they buried them in the churchyard side by side,

Oh my love,

And they buried them in the churchyard side by side."

Breaking away from Gideon with some reluctance, Sophie rose to her feet and dusted off her dress. "Please forgive me, my dear Mr. Lightwood- I mean Gideon- but I must go and murder the cook. I shall be directly back.” 

A to není ani zdaleka vše. A ne, žánr písní se nemění.

Gabriel. Tady ho poznáte trochu i z jiné stránky. No, méně jako toho zloducha. Ne, svůj druh humoru neztratí. A nebojte, nepřestane "trénovat" a někdy i zaperlí.

"Five," she said. Her lips and cheeks were flushed, but her gaze was steady.

"Five?" Gabriel echoed blankly. 

"My rating," she said, and smiled at him. "Your skill and technique may, perhaps, require work, but the native talent is certainly there. What you require is practice."

"Are you willing to be my tutor?"

"I should be very insulted if you chose another," .. said and leaned up to kiss him again..."

Gideon. Protiklad Gabriela. Hodný. Velice hodný. Neustále se o ní snaží. Bohužel, ať dělá skoro cokoli, ta osoba to skoro nevidí.

Ale i přesto je tu pořád ten otravný, nezničitelný Magister. Úhlavní padouch, vedoucí armádu mechanických strojů. Ne, neoblíbila jsem si ho. Stále je tak děsivý a chytrý a ďábelský. Velice ďábelský.

TEN EPILOG. Roztrhá vás na kousky a potom na ještě menší, až z vás nic nezbude. Kdyby to skončilo jen poslední kapitolou, ani by vás o tom nenapadlo přemýšlet. Ale právě pro to, že to tím neskončilo, se z vás stanou útržky papíru. Nejdřív budete zmatení a ptát se, co to je. Nebudete tomu rozumět. Pak už se ale dostanete k tomu, kdy pomalu začnete chápat, co že se tam píše. Začne vám docházet, co přesně tamto znamená. Hlava vám to nebude chtít pobrat. Nebudete to chtít přijmout. A když už to s velkým úsilím uděláte, začnete být naštvaní a říkat proč, proč, proč. Dále se dostanete do pokročilejší fáze. Fáze breku s chtíčem roztřískat vše kolem sebe. A nakonec už vidíte vše černě. Je vám smutno. Nevíte, co dál. A po pár hodinách, dnech si konečně uvědomíte, že to bylo vlastně celkem hezké a že to neskončilo vůbec tragicky.

A takhle jsem já vnímala epilog. Chcete si ho teď přečíst? Já vím, že jo. A proto vám doporučuji, hned začít s touhle knihou, popřípadě celou sérií a jen číst a číst, nechat se překvapit, znovu oblbnout, emočně vyždímat, obejmout a zarazit.

"You might want to get up, "he said."Everyone will be here quite soon to rescue you, and you may prefer to have clothes on when they arrive ..."

HODNOCENÍ:

        

RECENZE: Clockwork Prince

Autor: Cassandra Clare
Série: The Infernal Devices
Díl: druhý
Nakladatelství: McElderry Books
Počet stran: 502 stran
:Anotace: In magical Victorian London, orphan Tessa found safety with the Shadowhunters, until traitors betray her to the Magister. He wants to marry her, but so do self-destructive Will and fiercely devoted Jem. Mage Magnus Bane returns to help them. Secrets to her parentage lie with the mist-shrouded Yorkshire Institute's aged manager Alyosius Starkweather.

- - -

Podle ní to ale moc neberte, prosím. Ta kniha je mnohem víc, než tahle anotace tvrdí.

Připravte se.., i když v tomhle ohledu je to takřka zbytečné. Ty emoce vás stejně zničí. Tahle kniha .. roztrhá vás na kousky. 

Na začátku knihy jsem byla trochu skeptická a to především kvůli prvnímu dílu. O čem chce Cassandra psát 500 stran? Ať to není v některých částech pomalé, prosím. Už jen kvůli tomu světu .. prosím,  .. ať se mi to líbí .. A něco vám řeknu. Nejen, že se mi to líbilo .. patří mezi jedny z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Sice uběhlo teprve jen 5 dní od začátku roku 2014, ale já už jsem za tu dobu stihla přečíst 2 knihy, které obě patří mezi mé nejoblíbenější. No, není to krásný start do nového roku?

"What he needs now is to love and have that love returned."

Wille, moc se ti omlouvám, že jsem tě neměla tak ráda. Jsi úžasný, statečný, obětavý, starostlivý .. to, co jsem se teď o tobě dozvěděla.. nechápu, jak jsi to mohl celá léta zvládat. Žít s vědomím, že nemůžeš .. a oni .. ten pocit .. aniž by .. to tě muselo ničit. Ale náhle, když zjistíš .. zabil .. bylo to .. žádná .. to musel být teprve horor. A když se pak ještě vše .. je moc pozdě. Už chápu, proč tě každý miluje. Protože já taky.

Jeme, tak milý, hodný ke všem okolo, na začátku jsem ti fandila. Kdybych se nedozvěděla .. ale protože ano a potom všem .. myslím, že přece jen dávám přednost Willovi. To ale nic nemění na tom, že jsi úžasný, sladký .. ano, sladký. Člověk by se i bál, že se ti něco stane. Bál by se zlomit ti srdce.

"You see it, don't you, James? Without Tessa there is nothing for me--no joy, no light no life. If you loved me, you would let me have her. You can't love her as I do. No one could. If you are truly my brother, you would do this for me."

Tessa, Tessie .. milá, hodná, nebojácná .. a hlavně zvědavá. Velká čtenářka. Má schopnost převtělit se. Není otravná, ale ani z ní nebudete šílet. Někdy vás i rozesměje .. prostě taková normální hrdinka.

"Dear God, woman, "said Will. "Are there any questions you don't want to know the answer to?"

Magnus? Úžasný jako vždy. Charlotte a Henry? Překvapivě v pohodě. Na rozdíl od první knihy .. už se u nich nenudíte a připadají mi fajn. Jessamine? Zabít. Vážně mě celkem štvala. Sice jsem už pak ke konci na ni tak naštvaná jako na začátku nebyla, ale .. najednou se vážně projevila ta její naivita.

"And therefor," said Magnus "We must go."

Will blinked at him. "Go where?"

"Don't worry about that right now, my love."

Will blinked again. "Pardon?"

A celá kniha? Byla jsem z ní naprosto překvapená a ohromená. To hodně. Takhle dobré jsem to vůbec nečekala. Ani ve snu. Ten děj, překvapení, postavy, akce ..i styl psaní se mi nakonec začal zamlouvat. Být vámi, ani se neohlížím, razím do knihkupectví, ať už na online stránku nebo do kamenného pro tuhle sérii, klidně už jen proto, aby jste měli Willa.

Pochopíte, až si ji přečtete :D

HODNOCENÍ:

        

Recenze: The Archived

Autor: Victoria Schwab
Série: The Archived
Díl: první
Nakladatelství: Hyperion
Počet stran: 328
:Anotace: Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie.

Šestnáctiletá Mackenzie Bishopová pracuje pro Archiv jako Správce. Jejím úkolem je chytat a vracet Historie, které se sem tam probudí a utečou, Historie, které jsou často zmatené a agresivní. To všechno dělá s vědomím, že někde v Archivu odpočívá i tělo jejího dědy, který ji sem před čtyřmi lety přivedl, a mladšího bratra, s jehož ztrátou se zatím nevyrovnala.
Jedním z mnoha pravidel Archivu je, že v něm musí být naprosté ticho. Některé Historie totiž mají lehký spánek a stačí málo, aby se vzbudily. Ale teď jako by někdo neklidné mrtvé budil záměrně, z Archivu jich uniká víc a víc, a někteří mají dokonce pozměněné vzpomínky. A je na Mac, aby vypátrala, proč se to všechno vlastně děje a kdo za tím stojí, pokud možno dřív, než celý Archiv padne a ona přijde i o to málo, co z jejích blízkých zbylo…

pozn. čteno v anglickém originále

Co mě dostalo? Originalita. Styl psaní.

Nikdy, nikdy jsem nečetla nic podobného. Ať už jde o vytvořený svět a nebo právě psaní Victorie Schwab.

Tento svět, kde mrtvý nejsou mrtvými, historie je ve všem uchována, dveře všude kolem nás .. vážně mě ohromil. Samotné Historie jsou neuvěřitelně zajímavý nápad. A pokud jde o jedinečný styl psaní autorky .. popsala bych ho jedním slovem. Atmosférický.

Obloha záhad, předkrm lsti, posyp překvapení, špetka romantiky, zrnko historie, kousek hororu, náplň vtipu a poleva krimi. Tohle vše vám servírovala skoro na každé stránce.

Normální příběh je doplňován útržky rozhovorů Mac s jejím dědou v minulosti vyprávěné v 2. osobě jednotného čísla. Pár stránek mi trvalo, než jsem si na to zvykla, ale poté už to jen nádherně obohacovalo přítomný příběh Mackenzie.

“We protect the past. And the way I see it, that means we need to understand it.”

M., Mac, Mackenzie, Bishop, Miss Bishop .. ta holka má hodně přezdívek. Není to žádná kick-ass hrdinka, ale zase ani opak. Bude vám možná připadat zajímavá, vtipná, dobrá .. ale nebude jedna z těch, které by jste poté zařadili mezi vaše nejoblíbenější. A to se mi i na ní líbilo. Ta holka byla normální člověk. Ne, takové "dělám, že jsem průměrný člověk, ale spíše jsem přehnaně zranitelná a naivní". Taková ona nebyla. Prostě úplně každý obyčejný člověk, kterého by jste mohli potkat v normálním životě, akorát s tím rozdílem, že by nebyl Keeper. Nemohl vás číst, ani předměty, nehonil a nezavíral by Historie zpátky kam patří .. a hlavně, by o tom celém vůbec nevěděl. Přesně tohle si hlavní hrdinka někdy tak trochu přeje. Sama párkrát uvažuje, jaké by to bylo, kdyby byla jenom M. Žádná Mac, Mackenzie nebo Miss Bishop. Jednoduše M.

Zrovna se přistěhovala i s jejími rodiči do Hotelu Coronado za mamčiným snem - otevřít si café. Po těch letech je zašlý, ztrhaný a hlavně hodně starý. Dále jedna z věcí, které se mi moc líbily. Nejen, že svět je téměř dokonalý a fascinující, ale i prostředí v normálním, ne-nadpřirozeném světě je úžasné. Přesně tak temné, aby sedělo k příběhu a přesně tak zajímavé, aby ho oživilo.

Weasley aneb "Guyliner", jak mu říká Lyndsey. A to z jednoho jediného důvodu. Nosí oční linky (eyeliner). Má pár vlasů, které mu trčí nahoru, takové ty ježaté. A zase jak říká Mackenziina mamka - má charakter. Kdyby jste mi řekli jen jeho popis, asi bych z něho nadšená nebyla. A proto k tomu dodám ještě pár vět. Dokáže vás vždy aspoň trochu rozesmát. Pomůže vám skoro s čímkoli. Je chytrý. Dokáže citovat knihy. (To je vždycky fajn, ne?). Většinu času se směje. A opravdu má nějaký ten charakter.

Celá kniha je plná spousty postav, které se vám zalíbí právě tak akorát. Svět budete zbožňovat i s prostředím. Styl psaní V. Schwab si naprosto zamilujete a budete chtít víc. Stejně rapidně jako se kniha zlepšovala a nabírala obrátky, tak se posouvala čím dál výše na mé poličce nejoblíbenějších knih vůbec. A že se nakonec dostala pořádně vysoko. Už nemůžu dočkat na pokračování této skvělé knihy a i dalších z pera autorky, Victorie Schwab.

Vidíte? Nejen, že je kniha tak skvělá, ale má i neskutečně nádherný obal. A něco vám prozradím .. na dotek je skoro jako samet.

slovník pár pojmů na závěr

The Outer - normální svět, ten , o kterém většina lidí ví, jenom.

The Narrows - místo nočních můr, nekonečných chodeb, dalekých šepotů, dveří a neustávající temnoty, místo oblohy.

The Archive - knihovna mrtvých, ohromná a teplá, dřevo a kámen a barvená skla, a po ní celé, pocit klidu.

The Keeper - vybraná osoba min. věku 16 let střežící The Narrows. Zavírá probuzené Historie zpátky od dveří spánku.

Crew - skupiny vybraných jedinců (bývalých Keepers) zavírající Historie uprchlé do normálního světa.

Librarian - knihovník (bývalý člen Crew) v knihovně mrtvých. Čte, kontroluje a ukládá těla zemřelých, nyní už Historie. Nemůže vyjít ven z knihovny do normálního světa.

The History - nahrávka osoby, jenž zemřela. Uchována v knihovně mrtvých.

- - -

HODNOCENÍ:

        

RECENZE: Jsem roztříštěná

Autor: Tahereh Mafi
Série: Jsem rozříštěná
Díl: první
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 288
:Anotace: 
Jsem prokletá.
Mám dar.
Jsem zrůda.
Jsem víc než jen člověk.
Můj dotek je smrtící.
Můj dotek znamená sílu.
Jsem jejich zbraň.
Budu se bránit.

Nikdo neví, proč je Juliettin dotek smrtící, ale Obnova s ní má své plány. Chtějí ji použít jako zbraň.
Ovšem Juliettina představa je úplně jiná…
Kniha, kterou držíte v ruce, vás bude děsit.
Tuhle knihu nebudete moci odložit!

Kniha má dvě skupiny čtenářů. Ty, co ji milují a ty, kteří nechápou, co na ní všichni milují. Já patřím mezi ty první.

Proč se vám nemusí líbit?

Hlavním důvodem, proč se někomu vůbec nelíbí, je ale její styl psaní. Když už se podíváte na anotaci, tak je to přesně tohle. Krátké věty. Většina z nich je přeškrtaná. Hodně jsou tam vyjádřeny její myšlenky, které někdy jsou úplně zbytečné a nepodstatné, spíše zaplnění stránek. Někdy se pár věcí opakuje pořád dokola. Ne každému tento styl sedne.

Dalším důvodem pro někoho může být i láska mezi Adamem a Juliette. Je to totiž jedna z takových těch insta lásek. Pár hodin spolu mluví .. a bum a už se milují.

Pak je tu také Juliette. Není to žádná kick-ass hlavní hrdinka. Je blázen a nebojí se brečet. A nebudeme si nic namlouvat, .. Juliette JE blázen.

A samozřejmě také Adam, který je ten otravný moc nepříjemně hodný typ hrdiny, u kterého bych se vážně divila, že si ho někdo zamiluje.

Proč ji i tak budete milovat?

Když to ale vezmeme z jiného soudku .. ta kniha vás nepustí, je jiná a je naprosto úžasná. Stejně jako zajímavý dystopický svět, ve kterém je položena.

A i když by se dal styl psaní pokládat za věc, která by vám nemusela sednout, může to také být právě to, díky čemu vám tahle kniha bude připadat jedinečná. Může vás příjemně překvapit a vy si ho zamilujete.

Od této knihy se neodtrhnete, jak kniha bude pokračovat, budete se na tříštit na malé kousíčky, které se na konci slepí zase dohromady a vy neuvěříte, co jste to vlastně přečetli.

Není dobrá a už vůbec ne dokonalá. A právě ačkoli v knize vše není tak dobré, fakt co se tam děje, to bláznovství v ní, jak se to čte .. ta kniha je jednoduše řečeno šílená. Byl tam jeden psychopat za druhým, věci, které nedávaly smysl, stejně jako hrdinové. Pokud vám tohle nevadí, nebo i tuhle stránku v knihách milujete, dáte jí 5 hvězdiček, protože to byla vážně pořádná a hlavně šílená jízda.

HODNOCENÍ:

        

RECENZE: Legenda

Autor: Marie Lu
Série: Legenda
Díl: první
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 280
:Anotace: Na území, kde se kdysi rozprostírala západní část Spojených států, se nyní nachází Republika – stát, který je v nikdy nekončící válce se svými sousedy. Patnáctiletá June se narodila v jedné z nejbohatších čtvrtí v Republice, je zázračným dítětem a připravuje se na závratnou kariéru v nejvyšších vojenských kruzích. Stejně starý Day naproti tomu vyrůstal ve slumu a už ve svém mladém věku je nejhledanějším zločincem Republiky.

Oba pocházejí z naprosto odlišných světů a zdá se, že neexistuje důvod, proč by se jejich cesty někdy měly zkřížit. Ovšem pouze do doby než ..

Než se dostanu přesně k věci .. ta obálka. Nemyslím vzhled ale spíše hmatovou stránku. Taky vám to přijde tak cool? Ty zrnka a znak, to je tak krásně cítit..

Doslova, jako by jste zrovna viděli film. Co mě nejvíce zaskočilo, byla tloušťka knihy. U dystopie bych vážně nečekala tak tenkou knihu. A ještě to písmo, které je

Rozhodně to nebylo to, co jsem čekala. Ani náhodou. Ale bylo to teda něco. Jen jsem četla a četla. Teď to bylo takhle, potom jinak a dál zase úplně odlišně a nakonec to skončilo tak, jako když jste na horské dráze. Na začátku se pomalu rozjíždíte, poté jste na prvním oblouku, pak na tom největším a nakonec dojedete a popadáváte dech snažíc se vzpomenout, jak se to vlastně všechno stalo, protože vám to připadalo, jako by jste ještě před sekundou nastupovali a pak mrknutím oka zabrzdili a celou jí dojeli.

Svět byl, jak to asi nejlépe vystihnout .. no, určitě jiný, než jsem očekávala. Myslela jsem na pustiny, zemi tak v roce 2100 a vůbec moderní vyprahlou krajinu. Víc venkovních scén. Žádné "provedu pane" podřizování se veliteli. Představovala jsem si Daye a June utíkající budoucím New Yorkem, kolem kterého se tyčí poušť a daleko za ní hranice s koloniemi. Naopak tam jsou hodně interiérové scény. A většinou dost prostoru k fantazii, co se týče okolí.



Hlavní postavy Day a June se mi celkem líbily. Neříkám, že to byly charaktery typu "jed(e)n(a) z nejlepších". I tak se ale neřadily k nejhorším. Byl to spíš takový průměr s tím, že jsem si pak možná o trošičku více oblíbila Daye. June mi chvílemi přišla malinko otravná.

Je to jedna z těch, u kterých když čtete, jste přímo ve středu dění. Pořád jsem byla jako na trní. A kdyby to byla samostatná kniha, myslím že bych byla velmi naštvaná. Bylo by to moc rychlé na ukončení.

Knihu jsem si oblíbila hodně. Určitě patří mezi ty, které mám raději, než jiné. A jelikož i přes pár věcí, které by mohli být lepší, se mi kniha nesmírně líbila, tak jsem jí nemohla dát jinak, než :

HODNOCENÍ:

        

RECENZE: Eleanor and Park

Autor: Rainbow Rowell
Série: není/samostatná kniha
Nakladatelství: (já mám) St. Martin's Press
Počet stran: 328
:Anotace: Odehrávající se v průběhu školního roku , v roce 1986. Eleanor a Park je příběh o dvou ztracených existencích - chytrých dost na to, aby věděli, že první láska nikdy nevydrží, ale odvážných a natolik zoufalých to zkusit. Když Eleanor potká Parka, vzpomenete si na svoji první lásku - a jak těžce vás to stáhlo dolů.

‘They’re in love …’ Mr Stessman said, clutching his heart.

‘They don’t even know each other,’ she said.

‘It was love at first sight.’

‘It was “Oh my God, he’s so cute” at first sight. If Shakespeare wanted you to believe they were in love, he wouldn’t tell you in almost the very first scene that Romeo was hung up on Rosaline … It’s Shakespeare making fun of love,’ she said.

Ne, tohle nebyla láska na první pohled. Tahle dvojice k tomu ještě potřebovala školní autobus. Začalo to krok po krůčku. Nejdříve jen pouhým nevinným nabídnutím místa vedle sebe, pak se to po chvilce zvrtlo ve čtení komiksů a nakonec v začínající konverzace. A to vše v jednom školním autobusu v Nebrasce.

Eleanor. Příliš velká, červené vlasy, špatné oblečení. Je z chudé rodiny a její otčím je šílený a rozzuřený alkoholik. Matka s tím nice nedělá a předstírá, že je všechno v pořádku. A ostatní sourozenci už ani tolik otčíma nenávidí. Ve škole ji jenom pomlouvají. Dostala dokonce i přezdívku - Big Red.

Park. Syn veterána z Vietnamu a korejky. Často o něm říkají, že je gay. Není moc vysoký. Rád si čte komiksy.

“Bono met his wife in high school," Park says.

"So did Jerry Lee Lewis," Eleanor answers.

"I’m not kidding," he says.

"You should be," she says, "we’re sixteen."

"What about Romeo and Juliet?"

"Shallow, confused," then dead.

"I love you, Park says.

"Wherefore art thou," Eleanor answers.

"I’m not kidding," he says.

"You should be.” 

Ostatní postavy už skoro ani zmíněné nejsou. Spíše je to o nich dvou. Kniha je z pohledu Elanor, ale i Parka, takže se rozhodně dozvíte něco více o obou. Nejdříve jsem se toho bála, že to možná bude trochu divné, jako u Rekviem. Ne, že by to tam bylo špatné, ale prostě, mně osobně trvalo celkem dlouho, než jsem to vstřebala. Tady se toho bát nemusíte. Hned po pár stránkách, už jsem tomu ani pořádně nevěnovala pozornost. Místo toho, aby jste sledovali jednoho člověka, sledujete jejich "rozhovor". Něco jako film, kde taky máte pohledy z více postav. Až na to, že je to v psané formě.

Nejen, že v knize uvidíte hodně komiksů, ale snad ještě více hudby. Jsou zde například: The Cure, Joy Division nebo The Smiths. 

Celkově .. ze začátku to pro mě bylo velmi pomalé tempo. Spíše jsem zvyklejší na horskou dráhu nebo aspoň závodní plavání, když už nic jiného. Po "pár" kapitolách jsem si už celkem zvykla a sžila se s tím, že to je takové skoro celou knihu. Málem bych jí dala i 4 hvězdičky, ale po všech uváženích .. tolik úžasných citátů, postavy, které si ještě pořád pamatuji, příběh, jenž mi utkvěl v paměti.. Je to přesně na hranici. A jedno slovo, kterým bych vystihla styl knihy? Adorable = rozkošné.

HODNOCENÍ:

        

RECENZE: Hvězdy nám nepřály

Autor: John Green
Série: není/samostatná kniha
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 240
:Anotace: Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

Pokud chcete přehrát už song, dejte to až na 2:04. Pokud chcete slyšet detaily o ní .. nechte celé video.

Naprosto kouzelná píseň.. musela jsem ji sem dát. Už ji znám déle a konečně jsem našla příležitost se s ní podělit.

Když jsem začala číst tuhle knihu na začátku, myslela jsem si, že je skvělá a že ji dám možná i 5 hvězdiček. Uběhly asi 2-3 kapitoly a já si začala myslet, že je úžasná, báječná, parádní, senzační .. čím vším se to dá trefně nazvat. A už, i když jsem byla v půlce, jsem začínala chápat, proč to nazývají bestsellerem. 

"A já jsem se zamilovala tak, jak člověk usíná: pomalu a pak najednou docela."

Nenašla jsem tam ani náhodou to, co jsem očekávala. Byla to moje první kniha od Johna Greena. A pořád je, tak nevím, jestli v jiných má stejný styl. U téhle, ať čekáte, co čekáte, to co v ní, vás jen tak nenapadne. Je to geniální, srdcervoucí a jednoduše vám to vezme dech.

"Miluju tě a nehodlám si odpírat prostý potěšení říkat pravdu. Miluju tě a vím, že láska je jen výkřik do prázdna a že nevyhnutelně přijde zapomnění, že jsme všichni odsouzení k záhubě a nastane den, kdy se všechno naše snažení obrátí v prach, a vím, že slunce pohltí jedinou zemi, kterou kdy budeme mít, a miluju tě."

Nejvíc a co mě velmi příjemně překvapilo, byla postava Augusta Waterse. Jeho životní příběh, jeho myšlenky, které jen tak vyslovil, jako by nic nebyly.. Byl naprosto úžasný. Jen jste četli a milovali a zároveň litovali jeho na každé stránce. Byl plný radosti a smyslu k žití, až z toho přecházel zrak. Bylo to tak osvěžující. Vážně jsem nikdy neviděla postavu jako je tahle. Mít takového člověka blízko sebe, už ho nikdy nepustím. 

„Byla by pro mě čest nechat si od tebe zlomit srdce.“

Hazel. Už od třinácti má rakovinu. Sleduje Amerika hledá topmodelku a její nejoblíbenější kniha je Císařský neduh, kterou čte stále dokola. Musí chodit do podpůrné skupiny, kde jsou lidé s rakovinou. Dalo by se to přirovnat k anonymním sezením, jak bývá ve filmech.  Tam se právě potká s Augustem. 

Ostatní postavy jako jejich rodiče, Izák,  .. už jsou spíše vedlejší. 

Kniha se mi líbila hodně. Ať už geniální postavy, nádherné pozadí a nebo kouzelný příběh. Všem, kteří ji ještě nečetli ji doporučuji. Rozhodně stojí za to. A ano ještě dlouho potom budete myšlenkami jinde a budete se ptát proč.

"Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí."

PS: Co říkáte na výběr herců? A těšíte se na film? Pokud chcete o něm vědět více, zkuste twitter Johna Greena nebo Johna a jeho bratra youtube channel: Vlogbrothers.

   

HODNOCENÍ: