RECENZE: Papírová města - kniha i film

Autor: John Green

Série: bez série

Počet stran: 288

Nakladatelství: Knižní klub

:Anotace: Po úspěchu románů Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky vychází nyní v českém překladu další dílo veleúspěšného autora Johna Greena, který si i u nás bleskurychle získal početný fanklub. Hrdinou je Quentin Jacobsen, normální, tak trochu bojácný kluk, který má od dětství rád nespoutanou Margo. Ta mu pak jednoho dne nečekaně zaklepe na okno a vtáhne ho do podivuhodného dobrodružství. Když dívka další dny ve škole chybí, Quentin začne pátrat a brzy si uvědomí, že pro něj zanechala určité stopy. Znal vlastně Margo? A co jsou papírová města, s nimiž se nyní stále setkává? 

- - -

"Je to papírové městečko, papírové velkoměsto, papíroví lidé." Tuhle větu si pamatuju dokonce i z traileru, ale na začátku jsem jí chápala odlišně. Jako představu toho samého, nudy možná, průměrný rutinní život. Ale teď když vím o pravém významu.. informace jako: Co je doopravdy papírové město dokáže ovlivnit celá váš pohled na knihu.

Kdo je Margo Roth Spielgelman. Toť otázka, která prakticky spoileruje hodně částí knihy. Dalo by se říci, že jakmile pochopíte, kdo je Margo, pochopili jste celou knihu. Rozhodně není běžné že pochopení postavy v knize, znamená vyřešit tu knihu. Ne vždy se kniha točí kolem hrdinky v tomhle ohledu, což je zajímavá změna.

Kniha je klasický "road trip" scénář a rozhodně se neodehrává stále na těch samých místech. Kromě občasných nudných pasáží, což je u autora zvykem, se mi kniha líbila převážně díky samotnému nápadu s papírovými městy a řešení mystérie zvanou Margo Roth Spiegelman.

Ještě abych dodala trochu vysvětlení nudných pasáží, není to proto, že by se příběh nerozvíjel, ale zase můj problém s Greenovými knihami. Snaží se psát tak lyricky a "citovatelně", že se to nemůže jinak než táhnout.

- - -

Pokud jde o film, doporučuji asi tak jako knížku. Ne, že by byly přesné kopie, ale atmosféru mají identickou. Budete se při obou cítit stejně, jak to jenom jde u filmu a knihy.

Četla jsem i pár kritik a většinou byly směřované na postavu Margo hranou Carou Delevingne. Vím, že Margo není zrovna štíhlá a vůbec nevypadá úplně jako Cara, ale kdybyste si tyto předsudky odsunuli stranou, pochopíte, že se herečka na místo Margo skvělě hodí.

FILM: 6,9/10

KNIHA: 7/10

Našla jsem ze čtvrtiny rozepsanou recenzi ve svých konceptech, a tak mi přišlo jedině správné ji dopsat a publikovat, i když jsem knihu nečetla právě čerstvě.

RECENZE: Weird Things Customers Say In Bookstores

Autor: Jen Campbell
Série: Weird things customers say in bookshops
Díl: první
Počet stran: 188
Nakladatelství: Overlook
:Anotace: A simple Twitter question posed by John Cleese-"What is your pet peeve?" -inspired Jen Campbell to start a blog collecting all the ridiculous conversations overheard in her bookstore, everything from "Did Beatrix Potter ever write a book about dinosaurs?" to the hunt for a paperback which could forecast the next year’s weather; from "I've forgotten my glasses, please read me the first chapter" to "Excuse me ... is this book edible?"; and from "Can books conduct electricity?" to "My children are just climbing your bookshelves: that's ok... isn't it?"

If we didn't know it already, this irresistible book is proof positive that booksellers are heroes, the world over.

"So funny. So sad ... Read it and sigh." - Neil Gaiman

Přesně takto bych popsala "Divné věci, které zákazníci říkají v knihkupectví". Pokud jste aspoň trochu knižně vzdělaní .. budete se po dočtení knihy cítit přesně takhle. 

Kniha je plná ilustrací. Takže jestli se chcete pobavit nejen u spousty písemných případů, podívejte se pak ještě k některým na přidané ilustrace.

  

(Phone rings)

Bookseller: Hello, Ripping Yarns Bookstore.

Man: Hello, is that Ripping Yarns?

Bookseller: Yes, it is.

Man: The bookstore?

Bookseller: ... Yes.

Man: Are you there?

Bookseller: How do you mean?

Man: I mean, are you at the store now?

Bookseller: Erm... yes, you just rang the number for the bookstore and I answered your call.

Jestli v této knížce hledáte více, než-li je v názvu, tak to vás zklamu. Opravdu je to jen o těch divných věcí, které zákazníci říkají v knihkupectví. A už jen ten fakt, že autorka Jen Campbell dokázala o tomto popsat celou knihu o 188 stran i s pokračováním ne o moc kratším je prostě .. smutné.

Když jsem jí četla, vážně jsem zírala. Ne, že by šlo jen o některé věci, které by věděli jen my "knihomolové", ale o obecně známé jako např. Anne Frank.:

Customer: Hi, I just wanted to ask: did Anne Frank ever write a sequel?

Bookseller: ...

Customer: I really enjoyed her first book.

Bokseller: Her diary?

Customer: Yes, the diary.

Bookseller: Her diary wasn't fictional.

Customer: Really?

Bookseller: Yes... She really dies at the end- that's why the diary finishes. She was taken to a concetration camp.

Customer: Oh... that's terrible.

Bookseller: Yes, it was awful.

Customer: I mean, it's such a shame, you know? She was such a good writer.

Celkově se mi velmi líbila. Byla skvělá. Rozhodně jsem se pousmála nad některými "jedinci" a můžu ji doporučit všem, kteří chtějí buď krátké lehké čtení, něco lehčího v aj a nebo jednoduše pracují v knihkupectví, všem knihomolům ... ale pokud nejste ani jedno a nedokážete pochopit citaci uvedenou výše, tak potom se obávám, že tato kniha není pro vás.

HODNOCENÍ:

   

RECENZE: Zavržený

Autor: Becca Fitzpatrick
Série: Zavržený
Díl: první
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 368
:Anotace: Nora Greyová je svědomitá, chytrá a rozhodně nemá ráda riziko. Jenže se zamiluje do Patche a to je její první chyba. Patchova minulost je totiž všechno, jen ne nevinná. A nejlepší, co kdy udělal, bylo, že se zamiloval do Nory. Seznámili se na hodině biologie a Nora chce jediné – držet se od něj co nejdál. Jenže jak se zdá, Patch je vždy o dva kroky napřed. Dívka na sobě cítí jeho pohled, i když Patch není nablízku. Cítí jeho přítomnost, i když je v pokoji sama. A když své okouzlení nedokáže déle tajit, vyjde najevo, kdo Patch ve skutečnosti je a proč ji vyhledal. A za všemi otázkami, které se dotýkají jeho minulosti, si Nora a Patch mohou navzájem položit jen jedinou: „Jak hluboko dokážeš padnout?“

Špatný, špatný začátek a přímo skvělý konec. 

Ze začátku jsem málem nadávala, CO že jsem si to koupila. Byla jsem tak zklamaná, že jsem přestala číst někdy kolem 2. kapitoly. A asi tak něco kolem 2-3 možná více týdnů jsem se k ní ani nevrátila.

A to jsem se vážně musela přemlouvat, aby se tak vůbec stalo. Nakonec jsem teda četla a až někdy v půli se mi to konečně začalo líbit a začetla jsem se pořádně.

Neoplývá originalitou ani akcí. Nečekejte moc nového.

Nora Grey. Normální holka, který potká padlého anděla. Kluky moc neřeší. Její nejlepší kamarádka a tak nějak jediná, je Vee. A kde že ale potkala anděla Patche? Na hodině biologie. A hádejte co .. přesadili je k sobě. Patch patří mezi ty tajuplné sexy kluky. Nora mezi celkem chytré a ne úplně dětské holky.

„Mluvím o tom, protože chci, abys věděl, že jsem si všimla, že je na tobě něco divného. Myslíš si, že jsi všechny oblafnul, ale pleteš se. Zjistím, o co ti jde, jasný? Dostanu tě.“ 

„Těším se.“

Zrudla jsem, dvojsmysl mi jako obvykle docvakl příliš pozdě.

Nejvíce se mi na knize, i přesto, že mi přišla trochu tuctová, líbily scény právě s Patchem a Norou. Škoda, že ony byly někdy jen to jediné, kvůli čemu jsem chtěla číst dál. Za to ale stály za to.

A ačkoli jsem byla celkově knihou zklamaná, díky 2. polovině se mi zalíbila natolik, že jsem i uvažovala dát jí 4 hvězdičky. Pak jsem se ale víc zamyslela, dala tomu trochu času a po celkové stránce jsem se nakonec rozhodla dát jí i tak:

HODNOCENÍ:

    

RECENZE: Dědička

Autor: Amanda Hocking
Série: Tryllové
Díl: první
Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 310
:Anotace: Když bylo Wendy pouhých šest let, matka se ji pokusila zabít. Tvrdila jí, že je monstrum. O jedenáct let později se Wendy začíná obávat, že matka měla tehdy možná pravdu. Dochází jí, že asi není tím, kým si po celý život myslela, že je. Toto poznání jí pomáhá odhalit Finn Holmes.

Finn, záhadný spolužák, zprvu Wendy jen neustále pozoruje. Něco na něm Wendy neskutečně přitahuje, ale zároveň děsí. S jeho pomocí se dozví i pravdu o sobě a svém životě: Jako miminko byla zaměněna s jiným dítětem, chlapcem. Ještě v šoku se Wendy vydá s Finnem za svou pravou matkou. Netuší ale, co ji tam čeká...
Nový domov Wendy nutí nechat dosavadní život za sebou, zapomenout na školu jí problém nedělá, ale jak se vypořádá se ztrátou svého bratra a tety? Wendy se musí poprat se svým novým údělem a s tím, že ani u své pravé matky nenajde city, které celé dětství tak moc postrádala. Co když bylo vše ve vašem životě postaveno na lži? První díl série Dědička

I když jsem od toho čekala trochu více a vůbec něco kompletně jiného, přece jen jsem se dočkala celkem dobré knihy. Neříkám, že je úžasná, plná akce a má vše. Pokud hledáte něco takového, po téhle se přestaňte koukat. Díváte se po sérii, která je s každým dílem čím dál tím lepší a v každém jiná. Hledáte fantasy sérii, která vám dá přesně to, co má - nic víc, nic míň. Tu, jenž bude prostě jenom dobrá a čtivá. Sérii, kterou si přečtete, bude se vám líbit a to vám bude stačit. Tak to jste natrefili na správnou.

Jak už jsem asi zmiňovala, je to díl od dílu lepší a tak nečekejte vůbec v první nějaký zázrak.

Patří mezi čtivé knihy. Rozhodně se od ní jen tak neodtrhnete.

Tryllové. Asi si představíte ty hnusné zelené příšery a možná i jednoho šedého z Harryho Pottera. To nejsou trollové. Tihle jsou krásní, bohatí, mají schopnosti, kterým by normální člověk nepohrdl. A taky jen tak náhodou u nich vládne monarchie.

A pak je tady také Vittra. Další kmen "tryllů". Nejsou úplně stejní. Nevyměňují na dětství své děti k lidem, začínají se mezi nimi rodit i "skřeti". Jejich magie upadá.

Postava Wendy mi přijde celkem sympatická. Není to kick-ass holka a ani "ta roztomilá ošklivá , která si jen myslí, že je ošklivá, ale na konci si uvědomí, že není a skončí s nějakým sexy klukem". Ne, tyhle to nejsou. Zkuste si spíše představit něco mezi nimi.

Finn. Hledač. Nikdy jsem ho moc ráda neměla a když to tak vezmu .. v dalších dílech je ještě horší. Ale pššššt!

Ostatní postavy jsou už spíše nevýrazné, kromě jedné .. Elora .. Jinak .. je taková i takřka celá kniha. Ano, byla hezká a dobrá, ale obzvlášť mě nezaujala. Byla lehká, plynula a nějaký ten děj tam přece jen byl. Určitě má potenciál. Už jen díky svému originálnímu námětu, na který nenarazíte při každé prohlídce knih.

Nejdříve jsem jí chtěla dát 4 hvězdičky. Pak zase 3. A takhle stále dokola. Nakonec jsem se rozhodla pro 4. Není to sice akcí nebo napětím překypující kniha, jak jsem tak trochu čekala. Občas vás ale něčím takovým zaskočí a většinou nepřipravené. A ještě jedna věc .. není ani trochu emotivní. Ale přece jen ve vás něco málo zanechá. Moc ale ne. Spíše tak, když uslyšíte něco podobného si na ni vzpomenete. Na konci je ale jedna povídka. Jmenuje se Vittra útočí. A ta to rozhodla. Moje nejoblíbenější postava? Je to z jejího pohledu. V tomhle díle ji moc, no neuvidíte, ale v druhém .. vážně jsem si ji oblíbila. A proto téhle knize, už jen díky ní dávám :

HODNOCENÍ:

      

RECENZE: Drakie

Autor: Sophie Jordan
Série: Drakie
Díl: první
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 296
:Anotace: Jacinda je výjímečná. Patří do zvláštního druhu, jejími předky byli draci. Všichni členové dračího druhu na sebe dovedou vzít jak lidskou, tak i dračí podobu. Vyrůst v takovém neobvyklém okolí není snadné. Je sledována na každém kroku a nucena žít v duchu dračí tradice a ona touží po svobodě a nezávislosti. 
Touha po svobodě může být až zničující. Když dívka poruší nejposvátnější zásadu jejich rodu, skončí to málem tragicky a v ohrožení je i její život. Záchrana před smrtí přichází v podobě krásného cizince.
Will je nejen okouzlující a svou přitažlivostí probouzí její dračí podstatu, ale má své temné tajemství. Pochází z rodu dračích lovců a i on sám je lovec. jeho cílem je zničení všech potomků draků, tedy i Jacindy a její rodiny. Jacindini rodiče nevidí jinou cestu, jak rodinu zachránit, než odejít do světa lidí a zkusit se před lovci skrýt mezi smrtelníky. Všichni mohou na sebe vzít lidskou podobu, takže by je neměl nikdo odhalit. Pokud je ovšem najdou lovci, jsou ztraceni.
Jediným světlým bodem Jacindina života je Will. Jako by ji neviditelná ruka přitahovala k tomu odvážnému a krásnému lovci. Její chování je v rozporu se vším, co ji učili, ale když Will je tak krásný a ona si nemůže pomoct. Přitom ví, že zrovna jemu by se měla zdaleka vyhnout a neriskovat svůj život a životy rodiny.
Tak málo stačí, aby se z dračí dívky už navždy stal obyčejný člověk.

První díl jedné ze spíše průměrnějších sérií. Nejsou tady žádní upíři, andělé, čarodějnice, víly nebo vlkodlaci. Vím, že téma draci, nejsou na trhu k nenalezení, ale ani nepatří mezi jedny, které uvidíme na všech policích. Jako mé milované dystopie. A co by to bylo za YA, kdyby se tam draci nemohli přeměnit do lidské podoby? 

Tahle kniha patří mezi jedné z mála, které jsem nenašla pomocí doporučení, blogerů apod. Jen tak jsem si prohlížela co bude vycházet na knihcentru a uviděla jsem ji. Předtím jsem o ní jinak vůbec neslyšela.

Postavy byly skvělé. I když celý příběh byl už tak trochu .. no, znáte to... obehraný. I přesto se mi na tom něco líbilo. Něco co mě nutilo číst dál a dál.

Jacinda je ohnivá drakie. Je to vzácná schopnost, kterou jen tak někdo nemá. Další jsou onyxové, kteří jsou silní. Pak mlhotvorky, což patří také mezi jedny ze vzácnějších. Taky vodní drakie, což je kamarádka Jacindy - Azurka. Dále viziokryptérky a podobně. To už se ale v tomto díle nevyskytuje.

Natáhne ruku. Necuknu, ani když mi širokou teplou dlaní stiskne ruku. Jen si na mě chce sáhnout. Jede mi prsty po ruce. Je mi jasné, že srovnává moji kůži - drakijskou kůži - s lidskou kůží.

Will. Lovec, který zabíjí drakie. Cassian. Onyxový draki. Syn velitele. Koho si vybere? Já osobně v tomhle díle hlasuji pro Willa. 

Kniha se mi líbila. Plynula rychle. Četla jsem ji na dovolené v Českém ráji, kde jsem jinou knihu už neměla a proto, že jsem ji přečetla za pár hodin, ano, přečetla jsem ji ještě podruhé. Už nevím přesně co, ale něco na té romanci s Willem a Jacindou se mi tak líbilo.. že jsem to musela číst stále dokola. Patří už mezi ty, které jsem četla před delší dobou. A doporučuji, kdyby jste chtěli nějakou knihu na dovolenou, tak zvažte tuto. Je krásně odpočinková a ihned se začtete.

HODNOCENÍ:

      

RECENZE: Procitnutí

Autor: Lisa McMann
Série: Lovkyně snů
Díl: první
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 216
:Anotace: Janie Hannagan je Lovkyně snů. Dokáže skutečně prožívat sny jiných lidí a obnažit je až na kost. Lisa McMann je autorka paranormálních romancí pro teenagery, plných lásky a mystiky.
Ve spánku a ve svých snech jsme všichni bezbranní. Sny zhušťují touhy i strach a po procitnutí o nich nic nevíme. Sedmnáctiletá Janie se dokáže dostat do snů jiných lidí a sledovat, co se děje ve spících myslích. Od svých osmi let už viděla tolik lidí, kteří ve snech létali, v hrůze padali nekontrolovatelným volným pádem, i jejich zjevených tajemství. Viděla předtuchy, děsivé vzpomínky a sexem poblázněné představy. Janie už poznala dost fantazií, aby jí vystačily na zbytek života. 
Nikomu o tom nemůže říct, protože tohle by jí nikdo nevěřil, nebo by si o ní myslel, že je blázen. Žije na okraji společnosti se svým darem i prokletím, které ani nemůže ovládat. Až přijde ta chvíle, kdy se Janie propadne do noční můry chladné jako hrobka a mrazivé až na kost. Poprvé je svědkem zhroucené duše a narušené psychiky. A nemůže uniknout…

Kniha byla velmi čtivá. A i když byla psána v deníkových zápiscích, nevadilo mi to. Podání bylo sice ze začátku trochu divné, ale pak se to zlepšilo. Po chvilce jsem už to ani nevnímala. Jedno z velkých plus knihy jsou její písmena. Ne, že by musela být tak velká, ale je dobře, že nejsou úplně malinká, což začíná být nepěkný trend. 

Nejvíce mě na téhle knize zaujal nápad s pronikáním do snů druhých lidí a zajímalo mě jak to autorka zpracuje. Není to právě téma, které uvidíte v každém románu na poličce v knihkupectví. A ačkoli kniha mohla být ještě lepší, zase tak špatná nebyla. Bylo tam pár věcí, které mi vadily - velký zmatek v příběhu.

Nejdřív něco bylo takhle a pak zase jinak. Dále mi tam i chyběly trochu víc rozvinuté vztahy mezi postavami. Chyběl mi tam i pořádnější děj. Ano, sice to bylo čtivé plynulé .. bohužel ale taky malinko o ničem. 

Hlavní postava Janie je mi celkem sympatická. Už od doby svých 7 let se propadá lidem do snů. Je to zcela nekontrolované. Stačí, když někdo usne v její blízkosti a v tu ránu už spí taky a je v jejich snu.

A teď k jménu Cabel... co vám to připomíná? Mně rozhodně kabel. Ještě tam akorát stačilo dát věty typu:
Cabel zakopl o kabel .. Cabel hledal kabel, Cabel našel kabel mezi kabely a pak mu někdo řekl Cabele, co tvůj kabel?.. to už by se mnou opravdu seklo. Poté jsem si na to sice trochu zvykla, ale pořád se nad tím musím pozastavovat a toho se jen tak nezbavím.
  

I tak si ale myslím, že se kniha povedla, i přesto, že má chybky. Pokud si chcete přečíst něco oddechového na pár hodin, sáhněte po téhle knize a nebudete litovat.

HODNOCENÍ:

      

RECENZE: Polibek pro Annu

Autor: Stephanie Perkins
Série:  není, ale knihy volně navazují
Díl: první
Nakladatelství: CooBoo
:Anotace: Sedmnáctiletá Anna se cítí podvedená. Její rodiče ji totiž posílají na roční studium do Francie - přes půlku planety, do neznámého prostředí, aniž by navíc uměla slůvko francouzsky. Musí tak opustit své přátele, potenciální lásku i veškerá pohodlí amerického života a začít úplně nanovo. V romantické Paříži, ve městě, které nikdy nespí, se vrhá do nových vztahů i zkušeností a odhaluje v sobě skryté vlastnosti.

Američanka rok v romantické Paříži!

- - -

Když jsem přečetla první stránku, chtěla jsem zabít autorku. To byla ta snad nejhorší první strana vůbec. Hrdinka mi byla velmi nesympatická. Chtěla jsem knihu zavřít. Ale dala jsem tomu šanci. Přece tak dobrá nemůže být bezdůvodně. A tak jsem začala číst dál s tím, že pokud to bude takové i v druhé kapitole.. okamžitě zavírám. Naštěstí to byly jen tři strany. Teď, když se zpátky podívám na první stranu, už mi tolik nevadí. Ne, že by byla najednou úžasná, ale už není tak hrozná. Je jen průměrná. A za to může hlavně vědění, jak je v dalších kapitolách tahle kniha dobrá. 

Svěží.

Slovo, kterým bych to popsala. Slovo tak výstižné.

 Je to jako dívat se na film. Nemyslím ten typ, kdy čtete a v hlavě se vám příběh promítá. Mám na mysli to, když příběh není film. Ale když je film v něm. Celé je to kouzelné. A samozřejmě - sladké. Jednoduše řečeno, normální YA romance. Ale když je to obyčejné, proč je to tak populární? Je to neobyčejně napsané. Autorčin styl psaní se mi hodně líbil. Byl sladký, roztomilý, trochu naivní, vtipný a nadpřirozený. A to vše v románu pro teenagery. Umíte si to představit? Ani se nepokoušejte. Tu knihu si musíte přečíst. Jiná možnost ani neexistuje. Nepřichází v úvahu.

Je to něco nepopsatelného. .. není to jen nudný román bez akce. Je to jako byste smíchali jakékoli možné fantasy a dali pryč nadpřirozeno. Polibek pro Annu je mix snad všeho. Cokoli v knize hledáte, to tam najdete. Chcete drama, lásku, akci, napětí? Máte to mít. A když pustíte uzdu své fantasii, dočkáte se i hororu nebo thrilleru. Zase se ale nedá říct, že bych z knihy byla odvázaná. Líbila se mi. A hodně. Ale nebyla to kniha bez chyb. Sem tam jsem se musela pozastavit nad chováním některých postav nebo děje. Byly tam i ty trapné momenty, kdy jsem si říkala, co to proboha je? Ale i ty, které byly jako, konečně jsou spolu! Po kterých následovalo .., co to dělá? Proč to zase kazí? Cosi to pořád vymýšlejí? Já se z toho snad zblázním ..

Anna se mi zpočátku moc nezamlouvala. Pak se to ovšem otočilo jako vždy. Anna Oliphant / "Banana Elefant" je ten typ člověka, kterého jen tak nedokážete zařadit do jednotlivé složky. Patří všude. Má ráda filmy a chtěla by se stát filmovou kritičkou. (Kino scén je tam opravdu hodně).  Neumí francouzsky a o Francii toho moc neví.
Étienne .. je prostě Étienne. Zkuste si představit toho nejméně reálného člověka, vynásobte dvěma, přičtěte milión a abrakadabra, máte Étienna St. Claira. Je malý, vtipný a neuvěřitelně sexy. A má britský přízvuk! Někdy mu hrčí R. Bojí se výšek, dává dárky a nemá rád ani trochu změny. Spolu se seznámili, když Anna nastoupila na Internátní školu ve Francii. A kde jinde, než na chodbě u jejího pokoje? Hned od začátku spolu nebyli. A ani se moc výrazná romance mezi nimi neodehrávala. To začalo až po pár kapitolách. Nebylo to žádné - ty jsi úžasný, já tě miluji - láska na první pohled. To se mi na tom líbilo. Šlo se na to mnohem pomaleji. Až do konce nebylo možné vědět, jak to doopravdy skončí. Jestli budou spolu a nebo ne. Pokaždé jsem si říkala, že přece musí být. Jinak to není ani možné. A pokaždé mě autorka zmátla. Nikdy jsem nebyla doopravdy jistá, jak na tom jsou. Hlavně tomu nepomáhal fakt, že St. Clair měl holku, Annina kamarádka Mer ho měla ráda a Anna měla "kluka".

A teď něco délicieux na závěr. Říká vám něco jméno Isla Martinová? Ne? Tak se soustřeďte na Isla .. už víte? A právě tato osoba byla v téhle knize. Jakmile jsem to jméno spatřila nemohla jsem se málem odtrhnout od stránky. Nevím jistě, jestli je to ona. I když .. jméno Isla není zrovna populární a povaha taky sedí. Dávám tomu tak 99%, že je. Přece jen .. všechny knihy jsou nějak záhadně propojené.

Hodnocení: 

         

RECENZE: Babe in Boyland

Autor: Jody Gehrman
Překlad: -
Série: -
Díl: -
Nakladatelství: Speak (..)
Rok vydání: 2011
:Anotace: Když se středoškolačka Natalie nebo Dr. Aphrodite, jak nazývá sama sebe při psaní sloupce o vztazích pro školní noviny je obviněna, že neví o klucích a holkám dává špatné rady o vztazích, rozhodne se zjistit, jak kluci opravdu myslí a co chtějí. Ale kluci v její třídě jí nedávají přímé nebo seriózní odpovědi. Jediné řešením? Vydávat se za kluka a strávit týden na akademii Underwood, soukromé klučičí internátní škole ve městě. Ale co když se zamiluje do svého spolubydlícího?

---

Že by něco na úvod .. ?

Co bych asi tak řekla .. je to jedna z těch, které klukům radši ani neukazujte a už vůbec si ji od nich nepřejte na narozeniny. Vážně se o to ani trošku nepokoušejte. Když jsem si ji objednávala přes BD, tak to muselo jít přes bráchův účet, na čemž trval, jelikož to měl být dárek .. dokážete si to už domyslet? Já vám to dořeknu, nebojte. No, tak si samozřejmě přečetl název .. a v tu chvíli se na mě obracel se smíchem. K tomu, aby toho nebylo moc, se ještě začal zajímat o čem že to je, když to objednává. A poté, co si přečetl i anotaci, kompletně ze mě nemohl. To mu až teď došlo, že jsem holka? .. Takže varování bychom měli. Škrtám si .. varování

Román, román, romantika ..

Když už čtete Ya román, čekáte milostné trojúhelníky a hlavní hrdinku, o kterou mají všichni kluci zájem, nebo kterou nikdo nechce, ale pak jí hlavní hrdina chtít bude. A nakonec stejně skončí neodolatelná.

A tohle to zase není. Natalie je tak průměrně krásná holka, jako každá jiná. Natt je zpočátku ne moc přitažlivý a trochu holčičí kluk. Později je ten, koho každý zná. A  ne, není to přesně to samé. Natt je totiž holka. Nat = Natalie. A proto je to tak zajímavá a vtipná kniha. To je taky jedna z věcí, díky kterým miluju knihy s předstíráním opačného pohlaví. Co byste třeba dělali, kdyby jste byli "převlečení" za kluka, i když jste holka a nějaké holce, dejme tomu sestře vašeho spolubydlícího, do kterého jste tajně zamilovaná, jste se líbila ? .. Jasně, že ji odmítnete, ale vždyť raníte city sestře vašeho spolubydlícího, kterého milujete. ..

Někdy holka, jindy kluk ..

Pokud jde o nápad vydávat se za kluka, překvapilo a zároveň mě potěšilo, že to bylo už hned na začátku. Hlavně bylo dobré, že tam byla i trochu popsaná ta proměna, což většinou nebývá a jen se přepne na kluka. Od té doby, jste už moc šanci setkat se v knížce s Natalie jindy, než na konci neměli. Většinou tam byl Nat. Velice dobré bylo nepatrné připomínání, že Nat je vlastně Natalie. Takhle se v tom čtenář ani trochu nedokázal ztratit.

Jde hlavně o postavy ..

Natalie mi někdy připadal tak trochu naivní. To hlavně na začátku a na konci. Jinak se mi moc líbila. Už i ten nápad, že bude psát do školních novin, jmenovat se tak trefně jako Dr. Aphrodite a vůbec, díky tomu dostat nápad vydávat se za kluka. Příběh je vymyšlený úžasně. Ale, co by to bylo za skvělý příběh, bez skvělých postav? Emilio se mi líbil hodně. Byl to takový miláček. Vedlejší postavy byly taky dobré. To je jedna z věcí, které se mi na tom líbily. Nejvíc z vedlejších, ale asi Chloe. Byla to prostě - Chloe, hygienická Chloe.

A trochu zla ..

A co by to bylo bez mrch a záporáků ? :)

“She has ESB,” I say.
Chloe rolls her eyes. “ESP you mean?”
“No, ESB. Extrasensory Bitchyness.” 

Já a autorka ..

Zatím jsem od Jody Gehrman četla jen tuhle knížku pod názvěm Babe in Boyland. Ale rozhodně bych se ráda podívala, co dalšího ještě napsala. Její styl psaní mi naprosto vyhovuje.

Hodnocení:

Myslím, že od takové knihy nemůžete očekávat, že vás srazí ze židle, vezme dech. K takovému účelu není. Má být lehká a vtipná. Oboje ještě s nadhledem splnila. Bohužel to schazovala svojí naivitou, tvrdým začátkem a vyjímečně i nereálností.  A tak nemám, co říct víc, něž ..