RECENZE: The Warrior Heir

Autor: Cinda Williams Chima
Série: The Heir Chronicles
Díl: První
Nakladatelství: Hyperion
Počet stran: 426
:Anotace: An epic battle between good and evil...

Before he knew about the Roses, 16-year-old Jack lived an unremarkable life in the small Ohio town of Trinity. Only the medicine he has to take daily and the thick scar above his heart set him apart from the other high schoolers. Then one day Jack skips his medicine. Suddenly, he is stronger, fiercer, and more confident than ever before. And it feels great - until he loses control of his own strength and nearly kills another player during soccer team tryouts.

Soon, Jack learns the startling truth about himself: he is Weirlind, part of an underground society of magical people who live among us. At their helm sits the feuding houses of the Red Rose and the White Rose, whose power is determined by playing The Game - a magical tournament in which each house sponsors a warrior to fight to the death. The winning house rules the Weir.

As if his bizarre heritage isn't enough, Jack finds out that he's not just another member of Weirlind - he's one of the last of the warriors - at a time when both houses are scouting for a player.

Hned od začátku mě to chytlo. Styl psaní autorky je velmi čtivý. Vůbec jsem to nečekala. Všude jsem spíš slyšela, že jim to přišlo trochu pomalé. Ale mně ani trochu. Hned od začátku jsem byla začtená.
Přečetla jsem to takřka na jedno posezení, když nepočítáte spánek. Bylo to vážně velmi zábavné. Nemohla jsem se dočkat, jak to nakonec skončí.

Když jsem začala číst, měla jsem naprosto odlišnou představu o tom, jaká kniha bude. Ale to, že se to vyvinulo jinak než jsem čekala, bylo k dobru. Celý ten svět byl velice zajímavý. Už dlouho jsem nečetla přímo fantasy a tak to bylo i zase trochu jiné než obvykle. Popsala bych to jako: Urban fantasy se zaškolením bojovníka, kde to nakonec není, tak jak se zdálo. (Tolik věcí, co říct ke knize .. ale všechno spoilery .. asi bych měla zavést takzvanou "booktalk" - spoilerovaný názor. Říkala bych tomu třeba ... "Spoilerecenze" nebo jen booktalk .. no nevim.. stál by o to někdo? :D)

Některé věci, které se během knihy staly, jsem nečekala vůbec. Převážně to s tím "obchodem" a "pomstou". Zato jiné byly trochu předvídatelné. Jako to, co se stalo na té hlavní události ke konci knihy. Nečekala jsem "toho" člověka, ale že tam bude někdo takový - rozhodně. Měla jsem velké podezření.

 

Jack jako hlavní hrdina nebyl špatný. Ke konci knihy se i trochu rozvinul, dá se říci. Will, Fitch .. všechny postavy byly dobré. Ale nejraději jsem měla asi Hastingse. Byl hodně tajemný. Líbilo se mi i jeho spojení s ... ehm .. spoiler .. když se to vše pak nakonec propojilo a dávalo to smysl, to bylo skvělé. Když jsem na to přišla, pomyslela jsem si: Sakra, že mi to nedošlo. Wow .. to je on?

Ale jak už jsem řekla .. ten konec mě zklamal. Čekala jsem něco pořádnějšího. Něco .. víc.
Celkově? Hodně dobrá urban fantasy, která stojí za přečtení.

HODNOCENÍ:

   

RECENZE: Fangirl

Autor: Rainbow Rowell
Série: není/samostatná kniha
Nakladatelství: St. Martin's Griffin
Počet stran: 438
:Anotace: In Rainbow Rowell's Fangirl, Cath is a Simon Snow fan. Okay, the whole world is a Simon Snow fan, but for Cath, being a fan is her life—and she’s really good at it. She and her twin sister, Wren, ensconced themselves in the Simon Snow series when they were just kids; it’s what got them through their mother leaving.

Reading. Rereading. Hanging out in Simon Snow forums, writing Simon Snow fan fiction, dressing up like the characters for every movie premiere.

Cath’s sister has mostly grown away from fandom, but Cath can’t let go. She doesn’t want to.
Now that they’re going to college, Wren has told Cath she doesn’t want to be roommates. Cath is on her own, completely outside of her comfort zone. She’s got a surly roommate with a charming, always-around boyfriend, a fiction-writing professor who thinks fan fiction is the end of the civilized world, a handsome classmate who only wants to talk about words . . . And she can’t stop worrying about her dad, who’s loving and fragile and has never really been alone.

For Cath, the question is: Can she do this? Can she make it without Wren holding her hand? Is she ready to start living her own life? And does she even want to move on if it means leaving Simon Snow behind?

Už ze začátku jsem věděla, že se mi ta kniha bude neskutečně líbit. Pokud jde o mě, tak školní prostředí v knihách zbožňuji. Takže, když to začínalo na koleji v pokoji .. pak to pokračovalo normálním vysokoškolským životem .. to se mi moc líbilo.

"Reagan was sitting up at Cath's desk when Cath woke up.

"Are you awake?"

"Have you been watching me sleep?"

"Yes, Bella. Are you awake?"

"No."

A ačkoli se mi Eleanor a Park líbila, což je kniha od té stejné autorky, tak musím říct, že to bylo úplně něco jiného. Ano, styl psaní autorky je skoro stejný. Stále roztomilý, prostě plynoucí, lehký. Ale pokud jde o samotný příběh...to je úplně jiné. Fangirl byla někdy vážně k popukání, hlavně díky Cath a většinu času hlavně o psaní sérií Simona Snowa. Takže pokud nevydržíte nekonečné poslouchání o této sérii i s několika stránkami mezi každou kapitolou, čtením i té série, tak se vám tato kniha líbit nebude ani omylem.

Ze všeho nejvíce mě ale bavil začátek a posledních asi tak 100 stran. To byly chvíle, kdy jsem se nemohla odtrhnout. A to doslova. Tu knihu jsem prostě žrala.

"You're never going to find a guy who's exactly like you--first of all, because that guy never leaves his dorm room...."

Levi, to je takový roztomilý, usměvavý stvoření .. já vím, že je asi trochu divný, takhle mluvit o klukovi, ale u Leviho .. mně tak vážně připadal. Je to úplný opak Cath. Na všechny, doslova na všechny se stále usmívá, baví se se všemi .. je milý, zdvořilý .. je to zlatíčko.

Cath. Introvert ponořený do světa fanfikce. Než by šla mezi lidi, do klubu, bavit se jakkoli s lidmi, raději píše fanfikci. Ne, že by to byla špatná věc, ale tak jak to někdy bylo podané .. trochu mě to nudilo. Už to bylo prostě moc. A bylo to tak 18% té knihy.

"What's the plan?" she asked.

He grinned. "My plan is to do things that make you want to hang out with me again tomorrow. What's your plan?"

"I'm going to try not to make an ass of myself."

He grinned. "So we're all set."

Nejdřív jsem z knihy byla po dočtení okouzlena. A jak už jsem zmínila předtím, mohlo za to těch posledních tak přibližně sto stran. V tu chvíli máte na knihu trochu jiný názor, když se vám líbila poslední část, než když je to naprosto naopak. Byla hodně dobrá, pak dobrá, trochu nudná, dobrá, velmi dobrá, úžasná, velmi dobrá, dobrá, trochu nudná .. většinu času se to takhle střídalo ale s jinak dlouhými intervaly. A i když můžu říci, že už nejsem tak fascinovaná touto knihou, jako jsem byla okamžitě po dočtení, tak vám s jistotou mohu oznámit, že i tak kniha rozhodně stojí za přečtení, jsou tam i části, které budete doslova milovat a i když nemusíte knihu celou zbožňovat, myslím, že si ji vážně užijete. Hlavně tu věc se psaním a LEVIHO!

"Happily ever after, or even just together ever after, is not cheesy,"Wren said, "It's the noblest, like, the most courageous thing two people can shoot for." 

HODNOCENÍ:

      

RECENZE: Clockwork angel

Autor: Cassandra Clare
Série: The Infernal Devices
Díl: první
Nakladatelství: Simon and Shuester
Počet stran: 479
:Anotace: In a time when Shadowhunters are barely winning the fight against the forces of darkness, one battle will change the course of history forever. Welcome to the Infernal Devices trilogy, a stunning and dangerous prequel to the New York Times bestselling Mortal Instruments series.

The year is 1878. Tessa Gray descends into London’s dark supernatural underworld in search of her missing brother. She soon discovers that her only allies are the demon-slaying Shadowhunters—including Will and Jem, the mysterious boys she is attracted to. Soon they find themselves up against the Pandemonium Club, a secret organization of vampires, demons, warlocks, and humans. Equipped with a magical army of unstoppable clockwork creatures, the Club is out to rule the British Empire, and only Tessa and her allies can stop them....

Nepřipomíná vám to trochu úvodní znělku z Hry o Trůny? :D

Will Herondale aneb ten pocit, když začínáte číst knihu o které skoro nikdo nemluví jinak, než Will Herondale. Moc jsem si ho oblíbila, i když pak už trochu méně, což se znovu obrátilo v posledních kapitolách knih, kde jsem ho zase milovala. A kdo je ten hrdina? Samozřejmě tajemný, tak trochu psychopatický lovec stínů. A už jsem se zmínila, že cituje Janu Eyerovou?

Jem Castairs. Ze začátku jsem ho moc nemusela. Spíš jsem ho i brala jako takovou vedlejší postavu navíc. Ale pak, čím více se mi přestával líbit Will, tím více jsem si zamilovávala Jema.

Tessa Gray. Pokud čekáte, že se už v první knize zamiluje do jednoho z dvou, tak to se nesplní. I kvůli tomu, se mi možná líbila více. Copak se hned zamilujete po pár dnech do člověka, kterého jste nikdy předtím neviděli a obětujete pro něj vše? Podle mě ne. A za to má u mě velký bod. A pokud jde jinak o její povahu? Spíše jedna z těch jako je Rose Hathaway (VA, Bloodlines), bojovnějších. A říkám spíše, protože takovou bych ji na 100% neviděla. Neboli a jednodušeji řečeno celkem věřící, poslouchající a myslící bojovnice.

Jako jednu z vedlejších postav jsem si velice oblíbila samozřejmě Magnuse. Kdo by nepropadl kouzlu čaroděje, ještě když jste v kůži jeho milenky? Což mě přivádí ke Camille. Další z těch, co jsem si oblíbila.

A postava, u které mě scény s ní celkem nudily? Tak to je Charlotte. Kdykoli (naštěstí skoro vůbec), byly scény jen s ní a například někým jako je Henry, spíše nevýraznými, narozdíl od některých jako je Will, Magnus a podobně, měla jsem chuť přeskočit pár stránek.

Nicméně .. když jsem začínala číst, bylo to takové všelijaké. A trochu pomalé, neakční. Neříkám, že všude musí být nějaká akce, ale rozhodně by se aspoň něco málo mělo dít. Na začátku mi to právě u temných sester přišlo zbytečně natahující. Chápu, že je museli taky představit, ale Hlavně, jak byla několik desítek stran u temných sester, myslela jsem, že se zblázním. Pak se ale ukázal Will a všechno bylo najednou mnohem lepší.

Děj byl ze začátku hned jasný. Ovšem, čím víc ubývalo stránek do konce, tím více to bylo zamotanější. Vážně jsem pár věcí ani ve snu nečekala, že se stanou. Ani mě nenapadlo nad tím vůbec uvažovat. Stále ještě ani pořádně nechápu, proč to ti někteří udělali.

A co se týče konce? Nejvíce, co se mi na této knize líbilo, byl právě její konec. Celý epilog jsem byla tak nedočkavá, až se dozvím, co se vlastně děje, proč je daný člověk tam a co chce. A co si myslíte, že byla poslední věta?

"Why don't you tell me what the problem is?"

A i když jsem knihu zbožňovala, byly tam věci, jak už jsem zmiňovala výše, které se nedaly přehlédnout a kvůli tomu jí dávám:

PS: A ještě taková rada, pokud nechcete hodiny, nýbrž dny dlouho potom, co knihu přečtete,uvažovat nad tím, co (výše uvedená věta) to vlastně je. Pokud máte rádi Cassandřin styl psaní, zalíbil se vám její tajemný svět lovců stínů, plánujete si pořídit tuto knihu, hned si i sní vezměte aspoň druhý díl. Já už si radši pro opatření na Vánoce přála druhý i se třetím.

HODNOCENÍ: